Obličej, obličej
Obličej, obličej, e, m., na Slov. obličaj. Das (iesicht, Antlitz, Angesicht. O. z ob a běžného posud ve slovenčině líko líce. Ht., D. Obličej píší: V., Troj., Kom., Har., Berg., Ros., Kram.. Jel.. Rvač., Smrž.; obli- čej: Jel., V., Br., Ben. Dlouhá slabika v líko krátí se, protože předpona, přízvukem ji po- hlcuje, sr. šíje - zášijek, týl — potylek, váha — povaha, víra - nevěra, líce — po- liček, Nerad. Mk. O., facies, vultus, přední, strana hlavy člověčí, jejíž obrys z pravidla jest křivka tvaru vejčitého, širším koncem vzhůru obráceného. O. slove také tvář. Přední části o-je jsou: čelo, oči, nos, rty. ústa, brada, líce a jařma. S. N. Vz tam více. O. zasmušilý, smutný, zakrnělý zaklaný, hrozný, krvavý, krásný, pěkný, sličný, V., zardělý, ochotný, neochotný. Troj. Podoba o-je. Har. O. sklo- piti; smutného o-je býti. V. O. se vráskami potahuje. Kom. O. jeho to pronáší. Jg. O. jest, člověka zrádce. Ros., Č. Vidění o jem v obličej. Ruk. sv. Ang. Pójdu pred o. knie- žecí Olofernův. BO. Učiňmy člověka k o-ji a, ku podobizně našej. BO. Viděl jsem Ho- spodina, o-jem k o-ji. BO. Před o-jem. V. Svědek řekl mu do obličeje, lépe; do očí, Šb., Mk. (do tváři. Mk.) Do obličeje někomu se dívati, lépe: do očí. Brs. 114. Cf. Ať nic nemluvie nepodobného proti hospodě (pánu) ani v oči ani kromě očí. St., N. 66. Znám ho o-jem víc než obyčejem. Vz Znám. Jg., C. Znáti koho po obličeji. Nt. Sám v svůj o. nahlednouti a sebe poznati. Čr. —Vz Kostra, Kosť.— O. země. Troj.— Obličej mysli jeho v tomto psaní spatřuji. Jel. — O., povrch, die Oberfläche. Jedna ratolesť (žíly) ocházie v dieru srdce, druhý díl rozsypal se na o. srdce. Sal.