Facka
Facka, y, f., facička, z rom. -vlas. faccia, fr. face, portug. face, šp. haz i facha, lat. facies. Strana, jako tvář n. líce něčeho; užívá se toliko o klobouku, jehož některé strany zhůru založeny jsou, jinak: střecha, hrana, ochlípka. Klobouk na tři facky (založený). Jg. Ein dreieckiger Hut. — Políček, Maul- schelle, Maultasche (Watsche), Ohrfeige. Za facku něco koupiti. Vz Lacino. Č. Vyťal facku své panence. Er. P. 149.