Munštyk
Munštyk, u, m., v obec. mluvě z něm. Mundstück, n. M. u dýmky: troubel, čutor; u trub: nátrubek, náustek; u klarinetu: plátek n. hubička; u fagotu a hoboje: stro- jek, obústek; u dud: piskoř; u uzdy: udidlo; u pochvy: náhubok n. ústí pochvy; u děla: duše; přenes, das Mundwerk: vyřídilka, re- petilka, huba jako trakař. Hd., Rk., Šr.