Píšťala
Píšťala (zastr. pištěla), y, píšťal, pištěl, i (zastr. piscel, píščel, píščela), píšťalka, píštalička, y, f. P., trubka, jíž se piská, die Pfeife, die Schwegel, Schwiegel. Vz více v S. N. Jg. P., sr. fistula, p m.: f. Jiní od pišť (pisk, pištěti). P. dětská, čakan, zob- cová fletna, přiční fletna, klarinet, oboje, fagoty, p. varhanní, dudy, kolovrátek; části varhanních píšťal: nožka, jádro, ústí a těleso. S. N. P. pastýřská a jiné, vz KP. III. 310., sklářská. KP. IV. 569. P. o devíti dírkách. Suš. Pis. 708. P. rozkladná, zerlegbar, jazý- čková, Zungen-, stupnicová, Skalen-, Köni- gova varhanní. Ck. Ty jdeš jako pastucha s píšťalou (pískaje si); Us. rychnov. Varhany z trub a píšťal složeny jsou. Kom. J. 775. P. na ptáky, na křepelky, z rákosí, D., vábná. Rk. Pištěl zvučnosť. Jel. Na p-ku pískati. V. P. postranní. V. Uříznouti si p-ku (při něčem vydělati). D. Lehko jest píšťalky v rákose řezati. Jg. Snadno sedě ve třtí píšťalky dělati a sobě pískati. Č., Lb. Vz Rákos, Bohactví. Píšťala sladce zni, když ptáčník ptáčata vábí. Kom. Dělá píšťalky, jak se mu líbí. Vz Tlachal Č. — P., stud- ničná trouba, spojená s botou n. konví, jakožto díl čerpadla, Pfeife, f. V. — P., tenší střelba, odtud i pistole. P. byla krásná, ruční, střelní zbraň podobná píšťale, od niž i jméno dostala. Hrš. Km. II. n. b. 119. Vz Pistol. Střílení z píšťaly. Tov. — P., vřed, vz Pi- šťadío. P. slzní, v kostí, v článcích hřbet- nice, močová atd. Sal., Ja.