SvatokrádceSvatokrádce (dle Rukojmě), e, svato- krádežník, a, m., der Kirchendieb. Kom., V. Ten, jenž vládne, přikazuje-li proti vóli boží, jako falešný svědek boží a s. jmá jmien býti; Všichni tací jsú zloději, lotři a s-ci. Hus 1. 91., 339. (221., 451.). Vz Rb. 272.