Zrádce
Zrádce, e, m. (a f., vz -ce; zastr. zrádca; na Slov. zradca), instr. pl. také zrádcemi, vz -ce, der Verräther. Z. zemský, der Landes-, Hochverräther, D., svého praporce (ne: na praporci), V., vlasti, der Vaterlandsverräther. Sych., Br. Z-ci (zrádce) do vazby dáti V. Všudy buď zrádcům přístup zamezen. Kmp. Č. 129., Lb. Oj zavri očká, má dcera! Ne- viď — jak zradca umiera, Btt. Sp. 80. Když kdo koho zrádci nařkne. Tov. Ty zradca falešný. Sl. ps. 150. Kliadba, peklo zradcom čiernym!; A zradca nikdy trestu neutiekol! Phld. IV. 365. Vyjevení z. Sš. J. 213. Dyby's ty byl fojtov syn, v noci by si nechodil, ale že si zrádce pes, můj víneček zradiť chceš. Sš. P. 370. Třetí — zrádce. Cf. Kde tří. tam zrada. Dch. Lžeš jako z. nešlechetný ; Ráček sám se zná, že dával (nadával) Seje- šovi zrádce ; Jestliže by pravil na mne krádež, byl by z. mej cti; Řekl mi: Zrádce beze- ctný a padúše! NB.Tč 78., 238.. 239. Kteříž nad zrádcím se rmoutili. BR. II. 119. Svět zrádce daruje, Bůh tresce. V. Z. pravdy. Hus I. 372. Byli by ne rádcie ale zrádcie a vlcie hltaví; Lidé, kteříž sobě hřiechu pomáhají, ti nejsú sobě věrni přietelé, ale zrádcě a nepřietelé. Hus II. 277., 334. Obličej jest člověka zrádce. Hnš. exc Z. tajemství kazí důvěru Važ si času, chyť se práce, zahálky se střež co zrádce. Jg. — Z. = máčka, kotačka, větrník, eryngium, die Mann- streu, rostl. Vz Slb. 588.