Kněz
Kněz, e, m. (strč. kniaz). K. odvozuje Mkl. B. 31. z střněm. chuning, goth. kuní, genus; dle Grimma a Maxa Mullera jest prý základem slova tohoto a všech slov s ním příbuzných sanskr. janaki, ploditel, král. Vz Gl. 97. Ht. učí, že slovo k. do slovanštiny z germanštiny se dostalo, vz jeho Brus str. 68. a násl., Priester, rus. knjaz, jihosl. knez. K. skloňuje se pravidelně dle „Hráč" a v pl. také jako, Znamení'. Tedy sg. 1. kněz, 2., 4. kněze, 3., 6. knězi (ne: knězovi), 5. knězi n. kněže, 7. knězem; pl. 1., 5. knězi, knězové n. kněží, 2. knězův n. kněží, 3. knězům n. kněžím, 4. kněze n. kněží, 6. knězích neb kněžích, 7. knězi n. kněžími. Pl. v Opavsku: knězi. — Pozn. Skloňování slova, kněz´ dle , Znamení' s obdobným: bratř-í, -ím, -ích, -ími z té doby pochází, v níž si čeština ne- byla již vědoma hromadného významu tvaru knéží a bratří, povstalých z kněžija a bratrija a tudíž je logicky nesprávno proto, že hro- madná jména, již v sg. množnosť vyslovu- jíce, pluralu pravidelně nemají. Nom. a vo- kativu kněží a bratří, na Slov. knažia a bratria přece co jednotných tvarem, ale významem množných m. a vedlé kněz-i, -ové, a brat-ři, -rové, právem, ostatních tvarů naproti tomu jen proto užívati můžeme, že jsou zvykem zasvěceny. Obecné kněž-i, -ové, -ů, atd. ko- nečně příčí se hláskou ž m. z zákonům zvu- koslovným (jest tedy špatné). Ht. Sr. ml. 186. Vz Brs. 5., 9. K. slove u nás nýní vý- hradně osoba duchovní, obzvláště posvěcená na kněžství. Za starodávna znamenalo knize, vz dole. Rusům dosavad slove knjaz kníže; Srbové nazývají knězem obecního n. i okres- ního starešinu; v Dalmacii znamená knez tolik co hrabě, u Srbů lužických tolik co pán. S. N. Vz Gl. 97. — K. a) církevní: papež, kardinal, arcibiskup, biskup, kano- vník, děkan, vikář, farář, kaplan; b) klášter- ník či řeholník či mnich: opat, převor, pro- vincial, kvardian, rektor; u jeptišek: abatyše (opatkyně, velebná matka, představená, vrchní) jeptiška (řeholnice, mniška). Řád: kapucín- ský, františkánský, augustianský, benedik- tinský (benediktův), piaristský, křižovnický, maltezský, premonstrácký, ligurianský, milo- srdných bratří atd.; alžbětinky, milosrdné sestry, voršulinky, anglické panny, karmeli- tanky a barnabitky atd. Š. a Ž. (Walter). K. nejvyšší, obětující, mši sloužící (lépe než: čtoucí, vz Mše). Us. Stran oděvu kněžského vz Kostel. — Byť i zlý k. byl, móžt svój úřad k spasenie lidem vésti. Št. Mladý k. (jahen). V. Sněm 1516... kněžím, aby že- nili se, nedopouštěl (král). Kněží se sami kažte. Mus. Zříditi, ustanoviti kněží. D. Přišel kněze svlékat (pozdě do kostela). Us. Před pány smeká, před knězi kleká, přec šelma velká. Us. Kdyby byl kněz v lese, přec se za ním nese. Us. Sedlákovi vidle a knězi bible. Vz Stav. Lb. Ne z každého žáka bude kněz. Vz Žák. Jak po knězi (po jeho smrti); kdo co porval, to jeho. Jg. Když kněží a žena šafuji (poroučejí), obecně přemistrují; neb jest staré přísloví: Nebývej tu hostem, kdež pleš (kněz) a vrkoč (žena) vládne mo- stem. Přís. Kněz dvakrát nekáže. (Ěíká se nepozornému, když se po věcech ptá, o kte- rých právě byla řeč. On pak říká: Ač kněz dvakrát nekáže, ale vícekrát opakuje). Č. Pomni, kněže, žes dříve byl člověkem. Č. Jak kněz zpívá, tak mu lid odpovídá. Č. Chraň se (vari se=varuj se) koňského zadku, panského předku a kněze po předu i po zadu. Č. Hlemejždi v skořepině nejlépe a knězi na faře. Č. Čert svoje, kněz svoje (vz Spra- vedlnosť); Chudá fara, kněz sám zvoní (vz Nuzný). Lb. Jaký k., také požehnání; Moudrý k. třebas jen ústy mektal a my hříšníci se dovtípíme. Pk. Ne každý knězem pro Ježíše, mnohý též k vůli dobré jíše. Č. K. nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná a druhou bére. Č. Kachního žaludku nenasytíš a kněž- ské mošně se nedodáš. Č. Ač mnoho pro Bůh dáš, však, prý, lékařů ani kněží nikdy nenadáš. D. K. jako vrba, čím více se ose- kává, tím lépe obrostá. Č. Vz Titul; Rb. str. 268. — 2. K. = kníže, přední osoba, pán, der Fürst. Pověz nám věštbami svými, z které nám země radíš knieze vzíti. Dal. Vlaslav hněz, Neklan kněz. Rkk. V Char- vátsku a Srbsku jmenovali kněze králova bratra. Jg. — K. či ataman u Hucuků. Vz Ataman. Lpř. — K. ve štoku (v pivovaře) = trouba k jalovému dnu. Jg.