KopytoKopyto, a, n., kopýtko, rohový spodek nohy u koně, krávy atd. Vz S. N. K. od kop (kop-nouti). Der Huf, die Klaue. K. hovadské, celé n. nerozdvojené (srostlé, V., nerozdě- lené), rozdělené, Jg., ploché, prchlé (brüchig), okované, Šp., klínové, Šm., sevřené (Zwang- huť). Čsk. K. (roh) koni vystrouhati. Šp. Ko- pytu podkovu přidělati. Kom. Kopytem há- zeti. Aqu. Kopyta vystrčiti, rozhoditi, roz- metnouti (zcepeněti, umříti). C. Zánět kopyta; hřebík do kopyta: podkovák, podkovník. Šp. Kopýtkem si hoditi (něco si mimořádně do- voliti). — K. ševcovské, Richtleisten. Švec na kopyto obuv dělá. Kom. Ševci to již na kopyta pískají (všichni to vědí). Ros. Ne- mudruj švec přes k. (Ne sutor ultra crepidam, nemluv jen o svém kopytě, které zná a ne- mluv o jiném, čemu nerozumí]. Na jedno k. všechněm boty šíti (Vz stran přísloví: Stej- nost). Č. — K. =forma, brdo, model, Modell, Schlag, Muster. Vše na. jedno k. dělati, bíti. Us. Jsou na jedno k. děláni (mnoho se ne- liší). Vz stran přísloví: Stejnost', Podobný. Lb., C. — K. koňské či devětsil či podkovka, tussilago far
fara, Huflattig. Kk. 166. K. obecné, větší, žluťák, caltha pallustris, Dotter-, Eierblume, Schmergel. Jg.