P
P jest a) dle toho, kde se náležité nastrojení mluvidel článkovacích v ústech vykonává čili kde se která souhláska článkuje, souhláskou retnou. Při vyslovování p jsou oba rty se- vřeny a proud musí si násilným jich pro- tržením cestu proklestiti, což se stává při p za nárazem prudším, při b za nárazem mírnějším, b) Dle toho, jaký je proud, za kterého se která hláska článkuje, jest p sou- hláskou temnou, c) Dle toho, zdali sou- hláska jen na okamžik zazní anebo prodlou- žiti se může, jest p souhláskou okamžitou či němou. d) Konečně jest p vzhledem ku měkkosti a vlivu měkčícímu souhláskou obojetnou, poněvadž před samohláskami měkkými nemění se tak jako souhlásky tvrdé. Vz více v Gb. Hl. 20.—22. — P se střídá a přestrojuje (vz Střídání a Přestrojování) 1. s k (q, c): peň — keň (zastr.; odtud kniha), lat. prunia — strněm. brunna — krunýř, péci — lat. coquere, pět — lat. quinque, Gb. Hl. 94., popřiva — kopřiva, Jir., uštknouti a uštiknouti místo a vedlé uštipnouti, paprať (zastr.) — kapradí, prepelice (zastr.) — kře- pelice, kluzký vedlé plzký, slov. kaluža vedlé paluža atd. Ht. Zv. 84., kondrát z ponrava; pod Krkonoš.: precektor. Vz K. — 2. S b: blecha — lat. pulex, obvrať (zastr.) — oprať, záblatník — záplatník, Gb. Hl. 93., poboněk m. boboněk, ochapnouti m. a vedlé ochab- nouti, cebule vedlé cibule m. cepule z lat. cepa, cepula, Ht. Zv. 82., v již. Čechách: babouk m. pavouk, babučina, Kts., ve vých. Čech. a jinde: polvír (Barbier), půlmistr (Burgmeister). Jir., Kb. Vz B. - 3. S f: Čeština nemiluje f a má je jen ve slovech cizích ku př. fara z něm. Pfarre. Avšak i v těchto případech nahrazuje slovanština zhusta tuto cizí hlásku některou příbuznou hláskou domácí a převádí ph n. f v p nebo b: Štěpán z Stephanus, fasten — postiti se — půst, lat. scapha — něm. Schaff — škop — škopek, Gruft — krypta, Gb. Hl. 94., v obec. mluvě luciper z lat. lucifer. Kts. Ale ve vých. Čechách slyší se / m. p: pejfnout, m. fejfnout (pípnouti). Vz T. — 4. S t: plampač m. tlampač, piplati m. tiplati (toto od těpiti, típati), Jir., pipec — tipec, Ht. Zv. 85., pitvořiti (m. potvořiti) — titvořiti, Gb. Hl. 94., topol — lat. populus; ve vých. Čechách : perpetin m. terpentin, Kb., u Vys. Mýta: týte, s tenou, patýr, četyce m.: píte, s pěnou, papír, čepice. Šb. Tyčka — pyčka u plotu. Us. v Novopacku. Hlr. — Vz T, N.— 5. S h: štíhlý — slov. šťuplý, levhard z leo- pardus. Ht. Zv. 84., Gb. Hl. 94. Dle Prk. v Arch. für slav. Phil. II. 704: leopard — levpart — levart — levhart. — 6. S m: chlemtati a chleptati, slov. maškrtný vedlé paškrtný, vz Ht. Zv. 82. — Vz Bž. 53. — P se vysouvá ze skupenin pn, pt, pst, ptm, mpn: neť m. nept? — lat. neptis, ko- rotev (v Doudlebsku: krotfa, Kts.), m. ko- roptev, sedm — lat. septem, cf. Ht. Zv. 83., temný, zemný strč.: tempný, zempný, Ht., cf. Šf. Poč. 26., a strany kamna — kampna, Gb. Hl. 118.; Lomnice — strč. (XII.—XV. stol.) Lompnice, Krumplov — Krumlov atd. Pč. 35. a j. Cf. Bž. 50.; kanouti m. kap- nouti dle kapati (na Slov. posud kapnúti), kynouti (těsto kyne, kypí), lnouti (lpěti n. lpíti), oslnouti (oslepnouti), tonouti (topiti se), klenouti (sklep), sen (m. zastr. sepn), dle spáti a dle Ht. sapnas, řec. ????? atd., Gb. Hl. 111., strč. obtrčiti m. obtrpčiti. Šf. Poč. 25. (Gb. Hl. 112.). Sesuto je ze slov žalm a žaltář proti psalmus a psalterium. Gb. Hl. 112. V jižních a východ. Čechách : struch m. pstruch, štros m. pštros. Kts., Jir. — P zřídka se vsouvá: lkáti — plakati, laziti — plaziti. L. — V Budějovsku a Opav- sku jest po p slyšeti přídech j, i když i ná- sleduje: pjiseň, pjivo (cf. Gb. Hl. 22.); ve vých. Čechách a na Slov. naopak ě jako e se vyslovuje: peknej, u Litomyšle pj == t, pěknej = teknej. Jir. — O měkčení p a ne- obojetném p vz Betnice a Obměkčování. — Jakožto retná souhláska přijímá p pod prae- jerovanými samohláskami v severových. ja- zycích slovanských tak zvané vkladné či epenthetické l, poněvadž není schopno změk- čení, které v tomto případě u jiných sou- hlásek nastupuje, ku př. kop-l-je, kopí. Vz L, Gb. S. N. — Jména v -p ukončená rodu muž. skloňují se dle I. sklonění; o vok. sg. vz B a o lok. sg. vz Lokal; jména pak rodu žen. skloňují se dle Kosť. — O komparaci jmen přídavných, jichž kmen v -p ukončen jest (tup-ý, tup-ější) vz B. — Po p piš y ve slovech: pych (pýcha, pyšný, pýchati), pykati, pýř, pysk, pytel (pytlák), rozptýliti, kopyto, třpytiti se. Kz. — P. (skratek) = pán; pp. = páni. Jg. — P. S. = postscri- ptum, douška. — P. T. = praemisso titulo, pomíjejíce titulu. S. N. — Nevěsta s pěti p: peněžitá, pěkná, pracovitá, pokorná, po- čestná. Us.