Podkova
Podkova, y, f., podkovka, podkůvka, železný kotouč na zadní straně otevřený, jímž pobíjejí se kopyta koní, mezků, oslů, ba i tažných volů, das Hufeisen. Kořen ku, stupňováním: kov. Vz Mkl. B. 55., 7. V. P. železná, V., falcovní (která má drážku čili stružku, v nížto hlavičky podkovníků se ukryjí), hladká, Ja., cvakavá, Kos. 01. I. 94., obyčejná, perová (k roztahování jí), lomená, turecká, anglická, španělská. Vz více vS. N. P. mašinová, leštěná, s bradou. Kh. P. má ocelové štěpy (Spitzen). Podkovky na boty, das Stiefeleisen. Dch. Vz Odsadec. Rohn. P-vu podkováky přibiti, strhnouti, odníti, Šp., přidělati. Kom. Sluší ti to co ovci p. (o chlubném). Č. Právs (rovnýs) jako srp, až se spravíš, budeš jako p. Č. Dobrý kůň, ale špatná p. (byl by sice k potřebě, ale je nezvedený. Vz Ničema). Kdybys byl měl hřebík, byl bys neztratil p-vu; kdybys byl neztratil p-vu, byl by ti neochromí kůň. Lb. Však ti brzo p-vu odtrhnou (brzy umřeš). U Rychn. — P. magnetická, Hufeisenmagnet, m. Čk. — P., v horn., der Bügel. Bc. — P. martinská, pečivo ve způsobě podkovy. Při- šel na svět na martinské p-vy (o sv. Mar- tině). Šml. — P., skvrna na prsou samečka koroptve,podobající se podkově; samička jí nemá. Šp. — Podkovka, koňské kopyto, devětsil, tussilago farfara, Huflattig, m. Kk. 16G. Vz Podběl. — P., p-vy, pl., f., modrá kola pod očima, die blauen Ringe um die Augenhöhle, Augenringe, m. Us. Šm.