Prokázati
Prokázati, káži, kaž, káže íc), zal, án, ání; prokazovati = na jevo dáti, ukázati, an den Tag legen, zeigen; pravdu něčeho ukázati, dokázati, dolíčiti, erweisen, darthun, die Wahrheit einer Sache zeigen: dáti, pro- půjčiti, erzeigen, widerfahren lassen, leisten, verleihen, zuwenden; se, sich bezeigen. Jg. — abs. Kdo neprokáže, nebéře. Pk.— co: své mistrovství. V., svou moudrosť, moc, nevinu., své mocné skutky, Br., svůj rod. Cyr. P. něco (likvidovati, liquidiren). J. tr. P. něco. Václ. 32. Původ což jest prožaloval, to také povinen jest p. a provésti. Kol. 12. To jsem dosti obšírně p-zal. Štr. — co komu: česť, přátelství, štědrosť a dobrotivosť, do- brodiní, službu, poslušenství, V., Bohu vděč- nost. Br. P. někomu své účastenství, svou lásku. Dch. — co komu proč. Přízeň krá- lovu, kterou Josefovi prokazoval pro mou- drosť před ním, faraonem, vyjevenou. Sš. Sk. 78. — co, se čím: radosť srdcem, ústy, Br.; něco, svědky, Tov. 37., Solf., písmy svatými. Štelc. P. se vděčným, V., nezdvo- řilým. Sych. P. se listem o něčem, sich aus- weisen, J. tr., se listinou, eine Urkunde vor- zeigen, produciren. Nz. P. se mužem, udat- ností. Dch. Jakož tímto listem p. mohu. NB. Tč. Jakým divem a zázrakem se prokazuješ a před námi osvědčuješ?; Nejednou službou se mu p-li; Táhnouti se k těm zázrakům, jimiž pravosť apoštolatu jeho prokázána byla. Sš. J. 44., L. 109., 1. 9. (Hý.). — co kde, v čem, před kým. P. svou moc v obha- jování církve, svou moudrosf v soudu. Br. V té záležitosti prokázals mi velikou službu. Ml. A to před vaší milostí prokazuje, že jest to mluvil. NB. Tč. — co kdy. To bych chtěl p. ty chvíle. NB. Tč. I starý kožich prokazuje v zimě dobrou službu. Ml. — co jak. Kdyby která strana při svou nedosta- tečně aneb nedokonale p-la skrze něčí vlastní písmo aneb složení jednoho svědka, tehdy takové prokázání doplňuje se dotvr- zováním toho přísahou. Bdž. 125. Chtěje pak Jan stalým divem moc Páně znova pro- kázati, upravil mysl čtenářů svých. Sš. J. 98. Jestliže svědomím hodným na mne pro- kážete, chci vinen býti; Světle něco p. NB. Tč. — co ke komu. Prokázal ke mně divné milosrdenství. Br. Dobročinnosť k sva- tým prokazovati. V. — Kram. — co kde, na kom (při čem). Prokazoval na sobě dřímavosť při službách božích. Br. To vůbec platnosť má a ne méně na židech se pro- kazuje. Sš. I. 42. To na sobě statečně pro- kázal a vykonal. Cyr. Úcta tím způsobem se na východě také lidem mocným, velmožům a obzvl. králům prokazovala. Sš. Sk. 125. — co proti komu. Mocné skutky proti Egyptu prokázal. Br. — co na koho: vinu na ob- žalovaného. Pr. Prokáže-li se to naň, bude potrestán. Bs. — Apol., Smrž. — že, z čeho. Když z nespravedlivosti lidské pravdomluv- nosť a spravedlnosť božská se zračitě pro- kazuje. Sš. I. 42. Z těchto řečí se prokazuje, že jsme pod pokutou povinni. V. Tím pro- kazujete, že jste synové neřádní. Br.