Tehdy, tehdyť
Tehdy, tehdyť = tehdáž, tunc, damals, zu der Zeit. V. Tehdy Svatopluk v Moravě králem byl. Dal. Jemuž tehdy Pšov děli. Dal. A když jsme před pána přišli, t. jest pán řekl, aby jej uručil, kto by jemu z čeho vinu dal. NB. Tč. 7. A kdyby panský potaz vynesen býti měl, t. k vynášení potazu nej- vyšší sudí král. čes. má kázati... Zříz. F. I. A. X. 2. A když jest Maštale uničen byl, t. jest Mužík obeslal Klimka; Tehdá Václav dal Jurkovi pohlavek a on jemu zase; Aon jest živ byl ještě t., když jsú právo osadili. NB. Tč. 7., 72., 96. Mluv s Bohem, chce-li té úředníkem mieti a kdyžť povie, že chce, t. buď knězem. Hus 1. 267. Když nenie v mysli libého myšlenie, t. nenie i zlého přivolenie, jímž najprve hřiech jest dokonán; Jakžbychom co prosili, jenž by od nás ne- vedlo k té plnosti, tehdy by nebyla hodna prosba; A jakož sem t. lid svój od Faraona vysvobodil, tak i tě vysvobodím z kacieřóv; Nynie vidíme skrze zrcadlo v podobenství, ale t. uzříme tvář v tvář. Hus I. 310., 275., III. 19., 29. Vz strany užívání slova tohoto: Tehdáž. — Tehdy = tedy, demnach, daher, also, denn. Poněvadž tehdy, a tak tehdy. Ros. Vybeřiž sobě t. Tkad. Poněvadž Sol- kovej sestra měla své věno od prvního i od druhého muže, t. již dědičku nebyla. Půh. II. 221. Poněvadž t. na věky živ má býti, ktož jie duostojně tělo božie, zasě zpětně věz, ktož nejie dóstojně těla božieho, ne- bude živ. Hus III. 174. Vy tehdy se nyní pozdržte. Flav. Jděme t. Us. Vz Tedy. — Ve hlavních větách po větách časových a podmiňovacích se vypouští, vz Tedy, Tak, Jestliže. V Che. P. slovem tehdy hlavní věty počínají se velmi zhusta v rozličných souvětích, jako: a) v časových: Protož když takoví lháři jmenují a mluví slovo božie ústy, tehdy jest jistota... 132. b. Nebo když nastane zamúcenie pro slovo božie, tehdy se pohoršie. 136. a. Ale když jest spasitel ďábla přemohl a zahnal, t. jsú an- dělé pristúpili. 163. b., 56. b. atd. — b) Vpod- mínečných. Protož nebude-li to dielo míti založenie pravého z Boha, t. se pohorší. 136. b. A potom jestli prikázanie božie k tomu, aby živí ty spící vyprostili z pekla, t. muož právě ta véc zakládána býti na vieře. 172. b. — c) Ve příčinných. A poně- vadž i první i poslední z milosti přijímají, t. jediné větší milosť v odplatě muožem znáti. 128. b. Poněvadž poslední zpozdilý dosti má úsilé jedné hodiny, t. nenie po- třebí o to pracovati mnoho let. 128. b. A po- něvadž jest z úmysla hřešenie, tehdyť jest hřiech proti duchu svatému. 129. a. — d) Ve vztažných. A toť se i dnes děje, že ktož pozná pána Ježíše a počne volati k němu, t. se ihned nepřiezeň kdesi vezme. 147. a. (V. Hylmar v progr. obec. čes. real. gymn. v Praze na r. 1877. str. 18. ). — Tehdy S = tehdáž, damals. — T. = některý čas, kdykoli, irgend wie. Ať sebe kdys tehdyž (= někdy, svou dobou) nepomstí pravda. Št.