Ustrčiti
Ustrčiti, il, en, ení; ustrkati, ustrknouti, knul a kl, ut, utí; ustrkovati = drobet str- čiti, zavaditi; anstossen; schovati, skrýti, einstecken, verwahren; strkati, schieben, beziehen; ustrkovati se, anstossen, sich stos- sen; se = uhoditi se, uraziti se, sich an- stossen; horšiti se, sich ärgern, Anstoss finden. Jg. — co, koho. Ustrčil ho. Ros. U. peří (schovati). Us. — čím: rohem. V. Židé u-li se (poklesli). BR. II. 544. a. Aby oslík se neustrčil ani zaklál nohu. M. Praví, že to mohlo býti, že se jest Řehoř u. mohl nebo nemohl, že toho nevie. NB. Tč. 243. — co, se oč. Hlavu o stěnu u Reš. U. se o voj, Kom., o dvéře. Ros. U-li se o ká- men urážky. Sš. L. 62. Židé ustrkli se o smrť Kristovu. Sš. I. 107. — co, se kam, nač, na koho. Co to pořád ustrkuješ na mne? Us. Šd., Tč., Sš. I. 107. U. co na koho = strkati. Ryt. křest. U. se nač = zavaditi, horšiti se. Jel., Ros. Na to se žádný neustr- kuj (nehorši). Št. Ustrčil se na chybu. Mus. Máť sě i na to hospodář řádný u.; Mohliť by páni na to sě u., co sě stalo Faraonovi. Št. — se na čem. Na těžkostech svého lidu se ustrčili a zhoršili. Plác. Kamenem ústrku od následku sluje, že se na něm ustrčili a urazili. Sš. I. 107.