Vyhořeti
Vyhořeti, el, ení, vyhárati, vyhořívati, vyhořovati = vnitř n. v celém hořeti, shořeti, ausbrennen, ausgebrannt sein, ganz verbren- nen, abbrennen, durch Brand aufgezehrt werden; vyprahnouti, ausdörren, ausbren- nen; trest snésti, Strafe leiden; trpěti, leiden, büssen. Jg. — abs. Vyhořel dům, oheň; obilí (vyprahlo). Us. Zámek vyhořel. V. Krutá jeho pomsta nevyhárá. Č. Nikdy tam tráva nevyhoří (nevyprahne). Er. P. 420. Už ma dvarazy pre teba ubili, tretí raz by som nerád vyhorel (trpěl). Dbš. Pov. I. 368. Oni sa svadili a ja som vyhorel; Aj Neboj sa vyhorel. Mt. S. 108., 120. Do půl třetího sta domův a dva kostely vyhořaly. Dač. I. 301. Pobíjí-li pokryvač střechu a jiskra-li mu od hřebíku odlítne, ta střecha prý vyhoří. Na mor. Valaš. Vck. — komu. Vyhořela mi svíčka (dohořela). D. — čím: louky horkem vyhořely. Us. Suchem všecko vyhořelo. Har. II. 82. — jak. Dům až na základy vyhořel. Celá ulice až po můj dům vyhořela. T. — odkud. V rukách blištia sa jim ostré nože a z jich úst vyhárá plameň zlosti. Phld. III. 3. 233. Zcela v., in Feuer und Flammen auf- gehen. Dch. Aby láska naše zapálená jedním plamínečkem vyhořela. Er. P. 156. Neklad drevo na oheň, ľahko i sám vyhoríš. Mt. S. I. 92. Aby se ta láska zapálila, modrým pla- mýnečkem vyhořela. Sš. P. 231. Město spolu i se zámkem všecko z gruntu vyhořelo. Kron. Kroměř. Z kořen v. Let. 142. Vyhořalo 60 domuov ohněm domácím. Dač. I. 160. — odkud. Pastieri často vidia, ako peniaze presúšajú sa, ako z nich plamienok ponad zem vyhára. Dbš. Obyč. 61. — kde. Vyho- hořela fara blízko pivovára, všecko zlato shořelo, jen olovo ostalo. Sš. P. 759. — kdy. Téhož léta vyhořal Most v noci před matkú boží na nebesa vzetí. Let. 164. — od čeho. Zapálil hrom kostel, od čehož všecek vyhořel. Dač. I. 41. — s čím. Město Kla- tovy vyhořalo všicko i s předměstím. Dač. I. 153. — za koho = sa jiné trpěti, für andere leiden. U Brušperka. Mtl.