Devětsil
Devětsil. Devěsil. Slez., ostrav. Tč., Slb. 450. D., tussilago, der Huflattig, die Lodde. D. obecný, t. farfara. Vz Rstp. 864. Dle Sl. les. také: podběl obecný. Cf. Kk. 166., FB. 45., Mllr. 108., Rosc. 129., Schd. II. 283. D., cardopacia. Byl. 15. stol. D., petasite3, die Pestwurz. D. bílý, p. albus, tussilago alba; obecný, officinalis, tussilago petesites; d. Kablikový, p. Kablikianus. Čl. Kv. 200., Čl. 101. Dle Sbtk. Rostl. 285. (49., 284), snad lépe devěsil, též devesel neb koňské kopyto velké (Háj. Byl.), čertův zub, der Huflattich. D., protože prý má devět sil; D-lem se rány obkládají, aby se brzy za- hojily. Tč. Deveselem se čaruje kravám, aby dojily krev. Vz o tom, o jiných jeho vlastnostech a o původu slova v Sbtk. Rostl. 285.