HodnýHodný; hoden, dna, dno; komp. hodnější; hodně, hodněji. — H. = hodící se, příhodný, příslušný, způsobný, tauglich, fähig, geschickt, passlich. Jg. Hodným povětřím plaviti. Troj. Rada nehodná. Ráj. Papír nehodný. V. — k čemu. K vojenské službě. Er. K učení nehodný. V. Ke všelikému skutku dobrému nehodní. Br. Hovado k oběti hodné. Br. Člověku k službě hodnému. 1494. Kteříž by k tomu hodni (způsobilí) byli. Arch. I. 56. K boji hodný. L. Voda k pití nehodná. Har. H. k úřadu. Zříz. zem. Hodný věk k vdáni. Troj. — čemu, komu. Jest vám to hodné (pro- spěšné), abych šel. Živ. Jež. Úředník hodný zemi. Arch. I. G7. Větší muku trpěti bude hodnu svým hřiechóm na duši. Št. kn. šest. 101. Košile hodna císařovu životu. Příkl. z kron. Ms. Nad orání nic dobrému člověku hodnějšího. V. — na koho, nač, jak. Vidí se mi věc nehodná na muže moudré. Plk. H. jsi mi, ale len na oko. Mt. S. Děvčátka hodny (= hodná) na pohled. Er. P. 191. Dvaja starší boli na oko hodní šuhaji. Pov. 75. Kdo by se nám na ten úřad hodný býti zdál. Pr. — v čem. Bych v tom byla hodna. Alx. — čím. Hodnější rozumem, věrú, spra- vedlností. Vš. 13. — H. = drahý, kdo za něco stojí, werth. V. Sluší hodné za podobné. Lom., Č. Zač statek hoden jest (stojí). Zlob. — čeho. Není těch peněz hodno (nestojí za ně). Us. — H. = zasluhující něco, werth, würdig. V. Dobrodiní prokazovati nehodnému. V. Za hodného souditi. D. — čeho: cti, chvály, poctivosti, podivení, milování, dlouhého života, politování, milosrdenství, hanění, pohanění, památky, V., podívání, vidění, spatření, ne- návisti, Kom., vážnosti, paměti, trestu, D., dvojí cti hodný (titul kaplanův a farářův. Vz Titul), Jg., víry, pozoru. Hoden služebník pokrmu svého. č. Hoden jest dělník pokrmu svého. Chč. 380. Přítel zkoušený a meč broušený v potřebách každý jest peněz hodný. Prov. Hoden dělník záplaty (platu) své. Hodna poklička toho hrnečka. Kdo není málem spokojen, ten není mnoha hoden. Jg. Hoden trámu i konopi (šibenice). Pk. Hoden krá- levstvie. Arch. I. 67. — Alx. 1098.; Št. kn. šest. 42.; Št. N. 152. — aby. Hodný, aby ho všichni chválili. D. Není hoden, aby byl ctěn. V. Hoden, aby visel. D. Není hoden, aby ho zem nosila. Jg. Není hoden, aby mu střevíce zul, vody podal. V., Č. — s inft. Nebo hodni byli trestáni býti. Br. Hodno mu věřiti. Aqu. Na nějž plíti hodno. V. Jenž by nebyli hodni sviní pásti. Chč. 374. — H. = náležitý, gehörig, wichtig, triftig, hinlänglich. Pakli by póvod se svými spravedlnostmi na hotově býti ne- mohl a hodné příčiny předložil. Kol. 13. Dobré zboží. Kol. 6. Sedlákům... ve dsky vkládati se nemá leč z příčiny velmi hodné. Kn. T ov. 67. Žádný poručník v cizí při bez určení nezdá se hodný býti. Pr. Někoho hodně vymluviti. Pr. Ale že z mnohých a hodných příčin taková práva jsou se napraviti nemohla. Pr. Nepostaví-li se k svědomí bez hodné příčiny. Er. Daje šesti nedělím bez hodných příčin projíti. Er. V hodný, slušný čas. D. Začež hodnou mzdu vzal. Har. Nehodný konec vzal. Plk. — H. = veliký, notný, valný, gross, derb, dicht, fein, bündig. Jg. H. mráz, výprask, poleno, kůň, výška, kus (chleba). Jg. Hodnou chvíli tu pobyl, poseděl. D., Sych. H. kořisť, znalec, piják, důtka; urazil h. kus cesty. Nt. — H. = znamenitý, vzácný, vážný, schät- zenswerth, brav, achtbar, tüchtig, würdig, wacker. Jg. H. člověk, hosť, D., poctivosť. Troj. Na místo hodný muž. D. Nehodná smrť. Plk. Hodného si vážiti. V. Za nejhodnějšího někoho držeti (míti). V. — H. = slavný. H. den, dies festus. Ev.
