Trojice, e, trojička
Trojice, e, trojička, y, f., strsl. troica, příp. -ica. Mkl. B. 295., 305. T. = trojí po- čet, trojník, die Dreizahl. V. — T. svatá = bůh otec, syn i duch svatý, die hl. Dreifal- tigkeit, trinitas. Hus I. 82., V., vz S. N. T. sv. jsou tři osoby v božství spolu jedno- bytné a rovné vlastnostmi nedílnými od sebe rozdílné. Zk. exc. Sv. t. Pass. mus. 278. Na svatou t-ci, am Dreifaltigkeitstage. Us. Šd. To slovo otče v tomto miestě zna- mená všichnu sv. t-ci, netoliko osobu boha otcě; Člověk zšeředie to vše hřiechem smr- telným, že nenie tak podoben k t-ci svaté; T. sv. jest otec, syn, duch sv., tři osoby jeden Buoh. Hus II. 191., 299., III. 255. (Tč. ). Ve jméno svaté a nerozdílné t-e. Arch. II. 284. — T.: viera, naděje a láska. Hus II. 230. — T. = tři mlatci. Mlátiti ve trojici. Přizvukuje se slovy: Ten třetí do řiti. U Olom. Sd. Cf. Trojnice. — T. = fialka trojbarvá, macoška, viola tricolor, das Stief- mütterchen, das Dreifaltigkeitskraut. Nz. lk. Dle Sbtk. 247. také = trojník, srdečné ko- ření, maceška, viola tricolor, die Dreifaltig- keitsblume. Vz tam více. — T. Číslo dva- nadcet se skládá ze t-ce a čtvernice. M. — T. vodní, vz Třílistník. Slb. 652. — T. = trojhran, trojúhelník, das Dreieck. Dej to takhle do t. Us. Zb.