Prosa
Prosa, y, f., z lat., prostomluva, řeč prostá či nevázaná (neveršovaná), die gerade, un- gebundene Rede, Prosa. Slovo prosa u Ří- manů vzniklo. Užívaliť tito na označenou řeči nevázané nejprve výrazu oratio soluta, pak oratio prosa t. j. prorsa = proversa = řeč volná, prostě jdoucí. KB. 1. P., ačkoli se jí mnohdy přiodívají také díla básnická, přece po přednosti výrazem jest činnosti rozumové. Od nepaměti již odštěpivši se od poesie a zprostivši se pout metrických roz- vinula se samostatně v řeč nevázanou čili prostomluvu. Jsouc organem všedního obco- vání daleko jest rozšířenější než poesie. Beze prosy nižádný myslící člověk obejíti se nemůže: poesie darem je řídkých kte- rých duchů vynikajících. Má však i prosa zvláštní své formy umělé a vzhledem k ob- sahu i zvláštní svůj obor. P. všedního obco- vání však není zároveň i prosou spisovnou, literarní. Onano po stránce syntaktické často bývá nedbalá, jalová, ano i tvaro- a zvuko- slovně porušena. Tato vymáhá netoliko správ- nosť zvukoslovnou, přesnotu tvarů, bezúhon- nosť syntaktickou, nýbrž i jistou krásu rhyth- mickou, jakož i přiměřenou hojnosť obsahu myšlénkového. Čím více p. všedního života se sbližuje prose spisovné, tím společnost jí mluvící jest vzdělanější. Mluvou nesprávnou člověk vždy na jevo dává nedostatek vkusu a tím vychování ledabylé. Spisovná p. zne- náhla se vyvíjí a sice mluvy básnické vždy později a povolněji. Z této p. váží sílu a vzlet; dává-li však básnickým obrazům a obratům místo měrou hojnější, stává se prosou básnickou. KB. 231. P., jak kdy za tím neb za oním účelem se béře a tu neb onu látku pojednává, rozmanitého nabývá rázu. Rozeznáváme šestero tvarů základných slohu prosaického, které jindy o sobě se vyskýtají, jindy, zvláště pak ve spisech roz- sáhlejších rozmanitě se prostupují a proplé- tají. Jsouť tyto: 1. výprava (vypravování), 2. popis a líceň (líčení), 3. rozprava (po- jednání; zvláštní způsob rozpravy jest chrie). 4. rozjímání (reflexe), 5. rozhovor (dialog), 6. list. Vz tato slova. KB. 242. Mimo zá- kladní tvary rozeznáváme dva hlavní směry prosy. Pořizujíc potřeby tu vyššího tu niž- šího života praktického slove prosou jednací; jsouc ústrojím ku pronášení poznatků lidských slove prosou vědeckou n. umělou. V litera- tuře pouze tato důležita jest; ona jen po části skrovné nabyti může důležitosti lite- rarní. Při obou těchto směrech základné tvary p-sy, o nichžto shora řeč byla, roz- manitým způsobem docházejí upotřebení. Odstíny prosy jednací tak rozmanity jsou jako vespolné obcování lidí a potřeby jejich ve státě a společnosti. Odtud prosloveni dle obsahu a účelu spisu jednacího býti může přerozlično. Rozeznáváme sloh občanský, kupecký, vojenský, soudní čili kurialní, diplomatický. Za dob novějších u nás i sloh novinářský čili publicistický nabyl důleži- tosti. Každý druh p-sy jednací na jistých utkvěl zvláštnostech, úslovích a způsobech mluvných, do kterých těm, kdož na to neb ono zaměstnání se dávají, vpravovati se jest. Mluva obyčejné p-sy jest jednoduchá, sucho- párna, prázdna všech ozdob. Jen sloh diplo- matický a publicistický druhdy se popiná na výši slohu umělého a může tudíž i plat- nosti literarní docházeti. KB. 268. Prosa umělá rozvětvuje se v p-su vědeckou a řeč- nickou. Onou projádření docházejí rozličné vědy odborné, tato dojímavou mluvou vzru- šuje mysli a přesvědčuje rozum a předpo- kládá vždy někoho, ke komu řeč se obrací. O předmětech vědeckých buď v jednotlivých rozpravách (pojednáních, monografiích, ex- kursích) se pojednává, buď v obsáhlých dílech vědeckých neb i v učebných knihách. P. vědecká jinou a jinou povahu na se béře podlé rozličnosti pojednávaných předmětů. Mohly by tedy jednotlivé způsoby její na- zývány býti podlé jednotlivých odborů vě- deckých; obyč. však rozeznává se toliko sloh dějepravný (historický) a přírodopisný, filosofický a právnický. KB. 269. P. řečnická, jak kdy za kterým účelem jde, jiného jest obsahu a jiného nabývá rázu: zaznívajíc s ka- zatelny slove kázáním a jest obsahu nábo- ženského. Písemná přímluva duchovního pa- stýře slove listem pastýřským. Řeč soudní za účel má buď obžalobu neb obranu. Beč poli- tická zanáší se nějakou záležitostí státní. Přímluva vojenská k tomu jde, aby rozja- řila a povznesla mysli vojínů. Akademické a školské řeči, jakož i slavnostné a příleži- tostné (větším dílem chvalořeči), přípitky přerozličny jsou obsahem vedlé rozličných příležitostí, za kterých jsou činěny. KB. 305. Vz také S. N.