Mohutný
Mohutný z mohutý, Mkl. B., 204., lépe než mohútný, n v příponě -ný jest vedlejší živel a mohlo by rovněž tak dobře býti mo- hutý, slovutý, jako máme tekutý, smrdutý, visutý, mrzutý, zdvihutý, kterážto slova mají vesměs u krátké. Mk. Cf. Mkl. B. 204. Mo- hutný, od moh-u a přípony -utný m. -utý. Kt. Poněvadž o kvantitě rozhodují často příčiny fonetické, tedy nelze vlastně proti: mohútnosť, mohútný, slovútný atd. ' bojovati leč autoritou spisovatelů, tou však zde roz- hodnouti jest nesnadno, poněvadž aspoň dle Jg. slovníku oba tvary stejně často se objevovaly: mohútnosť: Troj. (Jg. ), D., mo- hutnosť: Troj. (Jg. ), D., mohútný: Jel., Ráj., mohutný: Jel., Troj., Mand., Č., Lom., D.; slovútný: V., Dal. (Jg. ), Kom., Br.; slovutný: V., Dal. (Jg. ), Br., Troj. (Jg. ), Kron, mosk., Zlob. — M. = mocný, silný, statný, vermöglich, mächtig. M. pán, Aqu., ustanovení, Troj., panství, Mand., kůň, Č., správce, čin, vrah, umění, vojsko. Ráj. — M. bohatý, reich. M. muž, zámožný, D., Lom., V.