S
1. S článkuje se súžením proudu zvuko- vého mezi koncem jazyka a horními zuby, pročež se nazývá souhláskou zubnou, podlé zvuku také sykavkou; mimo to i souhláskou dyšnou nebo polosamohláskou, poněvadž zvuk její článkováním ovšem súžený avšak ne- přetržený po delší čas zníti může: ssssss . . Jinde praví Gb.: Při sykavce s nechá se mezi vztýčeným koncem jazyka a hoření dásni nebo popředím patra velmi těsná prů- lina, skrze kterou při s prudký (při z mírný) proud se prodírá a třením sykot působí. Co do proměn zvukoslovných jest s jedna z nej- tužších a nejpevnějších souhlásek, nemno- hým totiž jenom vlivům a proměnám se pod- dává. Nepočítáme-li sem čistě eufonické pro- měny na konci slov v sanskritě, podobné latinskému honor a honos a seslabení jeho v tak zvaný spiritus asper v řečtině (na př. 'inxa, skr. saptan, lat. septem; Vnvo?, skr. svapnas, lat. somnus, m. sopnus, senb m. sepnt, e = se atd.), zbývá jenom rozlišení v š. Gb A děje se to tam, kde se mění d v z a t v c, vz D, T. Ht. Zv. 107. V jazycích slovanských jest příčina takové proměny zvukoslovná, kde s vlivem následující samo- hlásky n. souhlásky podnebné v s nebo š se mění. Nesu, stb. nesa, imperat. nes (psáno nes) m. stb. nes + i a od téhož kmene od- vozené (opětovací) nositi, příčestí: nošen id. nosjen, Gb. v S. N. (vz Hláska, Gb. Hl. 20., 99.); dusiti — udušovati, zakusiti — zakoušeti, nésti — snášeti — nůše, mysliti — smýšleti — myšlen — myšlení; česati, kousati, kysati — češi, kouši, kyši m. česji, kousji, kysji; vysoko, kompar. výše, Č., Ht Zv. 107., 108. : ve mnohých slovech zvláště v násloví před k, m, p, t: škvrna, poškvr- niti, škořepina, škřině m. skvrna, poskvr- niti, skořepina, skříně atd.; na mor. Zlínsku: šršeň, škop, škřivánek, škřeček, škrečet, škříbek, Brt.; ano i v cizích slovech: štu- dent, apoštol m. student (studens), apostol ( anobtolos ). Jg., bašta — fr. bastion, foršt — lat. foresturn, Krištof - Christof, mošt — lat. mestum, pošta — fr. poste, probošť — lat. praepositus, Dch.; šmahem, špína, ště- nice (stěna) m. smahem, spina, stěnice, Jir.; před -stvo a -ák, vz k (před -stvo) a -ák. — Pozn. Do 14. stol. změkčovalo se .9 do ś : časě, v některých slovech ś brzy ustoupilo š: sědý - šedý. Jir. Vz Š, Sykavka, Ob- měkčování. — Samo s pal: povstává v slo- vanštině rozlišením z d, t, ch před t a ť: vésti z ved-ti, másti z mat-ti, most z mot-t (stupn. z met), tesť z tech-ť (tchán), pelest' z pelech-ť, prsť z prch-ť atd. Někdy z d a z před měkkým l: jesle z jed-le, housle z hud-le, máslo z máz-lo. Gb. ib. Také z šs, vz Šs. — Kromě toho stává místo prvotní hrdelnice k (c) ve stejnokořenných slovech v litvan- čině, řečtině, latině; v němčině za příčinou panujícího posloupného přetvořování pra- videlně h, řidčeji g a naopak m. k a h ne- zřídka s se nachází. Ht. Srdce. řec. xaydía, lat. cor, skr. hrd, hrdaja; deset, stb. deseti., řec. deza, skr. dacan ; slou-ti, zkvo, lat. in- clutas, skr. cru atd. Gb. ib.; sou-sed, cf. lat. con-, cum-; prase, porcus, Ferkel; ves, vicus, goth. veihs. Ht Vz Hrdelnice. — Jakožto střídnice s ch jest s starší, ch pak novější v genitivě a lok. pl. těch — nás, lok. Dolěch n. Dolanech — Dolás. Taktéž jako střídnice vyskytá se s vedlé ch v: míchati — mísiti, věcha - věsiti, Gb.; v obecné mluvě: chcáti m. scáti. Kts. Vz Ch. - S jest posléze temná hláska k jasnému z, se kte- rýmž se opét zvláště při fonetickém pravo- pise zhusta střídá na př. spěv m. zpěv, masť m. mazť. Gb. ib. Před b a d ve slože- ných zní s jako z a i tak často se píše : zbor m. sbor, zde m. sde; naproti tomu před tvrdými p, t litera z do tvrdšího s přechází u vyslovení a často i tak se píše: zpráva m. správa, jiná mají: způsob i spůsob. Jg. Zdraví a zboží m. starších: stravie, sbožie; tak i mázdra a nozdry z maso a nos, vztato slova. Ht. Zv. 108. Místo s klade se naHané někdy z, vz Z, a s m. z v střednímSlov.: s něho, s ní m. z něho, z ní. Šb.U Přerova zhusta se s vyslovuje měkčejijako z, obecně v předložce se: zebrať m.sebrať Kd. V cizích slovech rádo přecházís v z a toto v i: Hierosolima — Jeruzalem,Jesus — Jezus — Ježíš, i/.eijnoovvfj — Al-mosen — almužna, psalmus — žalm, psal-terium — žaltář, musica — muzika, Moises- Mojžíš, Teresia — Terezie, Elisabetha —Alžběta, Ambrosius — Ambrož, Sofia —Žofie, signare — segnen — žehnati, rosa —Rose — róža. Paris — Paříž, missa — mše,Jovis — Joviše, Aeneas — Eneáš, rozmarina- rosmarinus, ribes — ribíz, census — Zins —cinže, Seidel — žejdlík, Sack — žok. Vz Z. —