Přídech
Přídech, u, m., der Hauchlaut. Přídechy jsou hlásky jednotlivé, ježto se vnitř nebo vně na kořeny a odvozené jich tvary nasa- zují zcela maně a bez úmysla, jediné jistým, ať dím, pudem fonetickým. Úkol jejich zá- leží předně v tom, aby znění slov zjinačily a hlavně zlahodily ku př. oves a voves různí se od sebe jenom zněním, nikoli vý- znamem. Nicméně i přídechy slouží i k mě- nění významu, ale zcela jinač než přípony (vz Přípona). Kdežto kořen s příponou ji- ného hned významu nabývá, tož tvar pří- dechem zjinačený k značení nového pojmu nebývá obrácen než návykem dlouhým, když potřeba k tomu nutí, aby se rozličné ob- měny jistého pojmu i rozdílním zněním slova od sebe různily. Tak ku př. oheň a výheň zajisté prvotně totéž znamenaly; te- prve když bylo třeba oheň vůbec rozezná- vati od ohně v kovárnách, užito, pro tento druhý přídešného tvaru výheň. Účinky pří- dechů jsou tedy zvukoplodné a vkládání jich zcela maně a kromě vůle lidské se děje. Působení přídechů nejzřetelněji se jeví ve slovech složených, kdež přídech rozdílné součástky asi tak spojuje, jako malta ka- meny ve zdi. Kořen ži s příponou infinitivu spojen jest přídechem v: ži-v-iti. Taktéž: há-j-iti, tr-h-ati, škád-1-iti, ži-v-ot atd. Nej- důležitější přídechy, ježto od počátku doby historické v jazyku slovanském a v češtině zvláště působí, jsou: u (v), h (g), l, j. Mimo to však není hlásky, která by aspoň v jistých případech nestávala se přídechem. Přídechy j a v vynikají tím, že působí v znění sou- hlásky po nich následující, řidčeji v před- cházející; h jen v hanáčtině náslovné u pro- měňuje v o: hočiť m.: učiti. Při jiných přídeších toho ještě méně. Vz jednotlivá tato písmena (U, V, H, L, J), tam o tom více. Vz Přisouvání, Vsouvání, Předsouvání. — Pozn. 1. Jakkoli přídechové maně a bez vůle a vědomí lidského vznikají a se na- sazují, nic méně pozorovati jisté při nich pravidlo přitažlivosti, ku př. d nasazuje se před l a n, s před tř atd. Vz Předsouvání. — Pozn. 2. Přídechové povahy jsou také první i druhé části ve slovech zdvojením kořene povstalých: hla-hol (hla-s), plá-pol (plá-ti), ře-řáb, ře-řicha, bu-bák, krá-ko-rám atd. Jir. P. klásti, dáti, p-chem opatřiti. Nz. — P. v hudbě, der Ton. P. chrtánový, der Gurgel- o. Kehlton, patrový, der Gaumenton, nosový, der Nasenton. Hd.