Ř
Ř jest rozlišené r a obsahuje v sobě bytně měkké b nebo j, tak stojí na př. záře m. zar -/- ja jako duše m. duch -/- ja a vladař m. vladarb jako kůň m. konb. Takovéto splynutí obou živlů, totiž r -/- b aneb r -/- j v ř jen čeština a polština zná, ostatní slo- vanské jazyky mají rj nebo jen r na př.: zarja, carj (carb), na Slov. rjeka a reka, reč Gb. v S. N., Šf. Ř povstalo tedy z rj a rb a Článkovalo se dle nastrojení mluvidel ústních původně jako r s příhlasem jotovým, který následoval; nynější pak ř jest sykavé, při němž počíná se článkovati r a do jeho na- strojení vpadne se hláskou sykavou ź a je tedy asi touž měrou podnebné, jako řidší sykavky ź a ś. R objevuje se nejprve ve spisech 13. století, ale zajisté již dříve se vyslovovalo; psalo pak se rz, jak je Poláci posud píší, aneb rž, jak je i Češi i Poláci vyslovují, nebo rs. Ht., Kt 3. vyd. 25. První ř vyskytují se v r. 1237. a násl.: Rzymov, Hoteborz, Przislaus; Rkk. má r i ř. Ř píše se v Zlomcích táborských dvojím způsobem, po souhláskách je rs (prsied, prsielaz, prsi- jeli), v násloví a po samohláskách je rz (rziecz, rzkúc, rzech, wierzys, swaRzye, kterziz. Zvláštnosť tato jmenovitě proto jest zajímava, že důsledně jest provedena i v Žalt. klem. (trsiesla, prsied, oltarz, morze). Jir. v Mus. 1875. 322. O též věci mluví D. v Gesch. der böhm. Sp. u Lit. 1818. 119.: Die Orthographie betreffend wird rz von rs unterschieden. Ersteres findet statt nach einem Vokal (korzecz), letzteres nach här- teren Konsonanten, weil es in diesem Falle auch härter ausgesprochen wird (krsidlo). Pokládá tedy D. rozdíl mezi rz a rs nejen za pravopisný, ale i za fonetický a tento výklad potvrzuje Gb. delšími články v List. filol. 1877., 239. a 1879. 52. Tam 1877. 239. píše: Každá souhláska, temná má proti sobě svou jasnou (na pr. t-d, s-z, . . .) a liší se vespolek proudem, za něhož se článkují : při temných je proud prudký, při jasných mírný. Naproti obojíma pak jsou hlásky jiné, při kterých síla proudu nečiní rozdílu žádného; a to jsou souhlásky plynné a samo- hlásky, jež u příčině této nazývati můžeme indifferentními. Novočeské ř je souhláska plynná a indifferentní, neboť neznamenáme, že by byl rozdíl, když ji vyslovíme za proudu mírného a za proudu prudkého. Ale jinak bylo ve výslovnosti staročeské; v té někdy rozeznávalo se jasné ř (= rž) a temné ř (= rś). Tomu nasvědčuje theorie a to po- tvrzuje praxis některých starých rukopi- sův. Theoreticky žádáme, aby bylo ř jasné i temné, poněvadž je smíšeninou plynného r se sykavkou a poněvadž sykavky všecky se různí na jasné a temné; a žádáme dále, aby ř v sousedství souhlásky jasné znělo jasné (na př. pohřben, ř jasné = rz, poněvadž sousední souhlásky h a b jsou jasné), a v sou- sedství souhlásky temné temné (na pr. po- křtěn, ř temné = rś, poněvadž k a ť jsou souhlásky temné). Prakticky pak potvrzuje se ona theorie těmi rukopisy starými, které souhlasně s ní píší žádané temné ř spřežkou rs (rf) a žádané jasné ř spřežkou rz. Jsou to zejména, pokud mi povědomo, Zlomky táborské (vytištěné od A. Vrťátka v Mus. 1874. 116.— 120.) a Žaltář klementinský (rkp. knihovny univers, pražské sign. 17. A. 12.). Úkolem následujících řádků jest, ukázati zevrubným přehledem dokladů z kodexu posledné jmenovaného, že rozdíl mezi psa- ným rz a rf zakládá se na rozdílném znění staročeského ř a že ve staročeské výslov- nosti rozdíl mezi jasným rz a temným rs druhdy byl rázný a zřetelný, ješto i písaři někteří v písmě jej znamenali. Následují příklady na str. 240.— 243. V List. filolog. 1879. 52. pričiňuje příklady z Listu s nebe (St. skl. III. 259.-262.) a z codexu praž. knihovny veřejné sign. 17. C. 15. psaného r. 1392. a obsahujícího Tomáše Štítného řeči nedělní a sváteční. Vz o též věci Gb. ve Sborníku věd. mus. IV. 275. a Gb. Hl. 97. — V ř mění se r: 1. před ě, i, í: bratr — bratři — bratří, dobrý člověk — dobří lidé, dobrý — dobře, široko — šíře, tur — tuří, míra — míře, chytrý — chytřejší. Ale v jiho- západních Čech.: bystrejší, dobrejší, Šb., a v obec. ml.: dobrý lidi, starý mužové, Us., ve vých. Čech.: tři kapry, Šb.; v Krkonš. se mění: dobřej. Šb.— 2. Před a, á, stojí-li m. strč. ia: přál (prial), řad. — 3. Větším dílem i před původním e, mimo vokat. sg., předchází-li jen jedna souhláska: Petře, bratře, vz B (ku konci). — 4. V 2. a 3. os. sg. a v 1. a 2. pl. praes.: mru, mřeš, mře, mřeme, mřete, mrou (v obec. mluvě i v, ostat- ních osobách: mřu, mřou, třu, třou. Šb.). — 5. Na konci slov. u masc. v -ář, -íř, -ýř, kde b vypadlo a u všech fem. v r: tvář, sběř. Ht. — 6. Ořu (orju), pářu (párju). Ht., Kt. 3. vyd. 25. Vz Gb. Hl. 97. — Pozn. Před e(= b) se nemění: krev, retný, rez. Ht. — Ř střídá se v češtině 1. s ž: bařina — bažina, žebro — řebro, žebřík — řebrík, ře- řavý — žeřavý, řeřáb — žeráv (v již. Čech. řežáb m. jeřáb. Kts)., řeřicha — žericha. Gb. 111. 102., Ht., v obec. mluvě: mládeř, drüber, krádeř m. mládež (gt. mládeže), drů- bež, krádež. Jir. — 2. H r, vz R se střídá s ř. — R přípona jmen podst.: tesa-ř, Č., úhoř, vepř. Bž. 227. Debř, strl dbb-rb. Mikl. li. 87. Na mor. Zlínsku se ř přisouvá: krejčíř = krejčí, Brt. v Mtc 1878. 7. — Jména podst. masc. v ř ukončená skloňují se dle II. sklo- nění; fem. dle Daň (kromě:Jař, sběř, tvář, zděř, zvěř, tato dle Kosť). — Ř neplatí nikdy za samohlásku: hřmot, hřměti. Kz. — Po ř nepiš nikdy y (ý), védy jen i (í).