Hoditi
Hoditi. Vz Mkl. Etym. 61. — koho. Kočka h-la koťata, špatně. Vz Kočka, Vr- hati. — čím (po kom, kam). H. po ně- kom okem. Dch., Dk. Hodil po Andulce žaludem. Vz Žalud. Anth. Brt. 77. II. hlavou zpět. Kká. Vrkoče své hlavy pokynem si na zad hodil. Vrch. — koho čím. Hodil Jiříka stolicí, až ... . NB. Té. 96. — jak. Hodí se to jako flastr na zuby, jako kram- flek na kuří oko (nehodí se). Us. Šml. Plášť přes rameno h. Posp, — oč. Tak sa hodím o zem, čvo ma hned čert vezme. Sl. ps. 323. Čepec o zem h-la. Zpěv. I. 340. — co, se kam. H. někomu něco na hlavu; Hoď to za hlavu (nedbej toho). Dch. Tatí- nek se spíše do toho hodil (vpravil). Us. Hodí se na rasa (o starém koni). Us. Sd. H. se do fraku, do parády. Us. Někomu něco ve tvář h., něco do povětří, Pdl., na sebe v rychlosti oblek. Šml. I. 87., Sá. V to se neumím h., abych ... MP. — se k čemu. Dobře k sobě se h-li. Sá. Hodí se k sobě jako levice ku pravici. Šml. Ti se k sobě hodí jako švestka k slívě. Šml. Krösus roz- právěl (povídal), kterak jednoho času hodil se k němu nějaký moudrý muž z Athen. V. Uschlé dřevo k ohni se hodí. Št. Kn. š. 182. — co, se komu. Ty loukoti se niče- muž nehodí. Wtr. Chceš se smrti h.? Kyt. 1876. 24 H. někomu rukavici (na souboj ho vyzvati). Osv. I. 223. Aby každý poží- val, jak se mu to hodí. BO. Hodieť se obci i sobě. Smil v. 496. Náhlosť se ničemu ne- hodí. Alx. Tiem sě hodil své hospodě; Onť (Buoh) vie, žeť se hodí nám tak, jakožť on přepustí na ny trpěti; (Ta přiezeň) by se i jeho poddaným h. mohla. Št. Kn. š. 163., 20., 156. — (se) nač. Hodil na něho (při dražbě podal více). Brt. Mtc. 1878. 33. Ma- lučka jsem bola, keď som sa zrodzila, vy- dávala bych sa, keď bych se hodzila; ta- kové sa vydávajú (vdávají), co se na to nehodzajú, já bych sa hodzila. Sl. sp. 153. — co kam proč. Hodila ho (věnec) na střešku k svojemu potěšku. Sš. P. 759. — koho kdy: při zkoušce, lépe: Reprobovati, neuznati dostatečným, schopným, dostatečně připRaveným. — se čeho (čím, kam, jak). Patře, jehož by sě kopím hodil; Prostřed štita sě ho hodí; Král se velblouda hodí. Alx. V. v. 1585., 1554., Alx. B. v. 83. (HP. 38., 74.). Ale s rozumem má člověk h. času. Št. Kn. š. 99. Petr, bochnec pochopiv u ve- likém hněvě chudého se jim hodil. Pass.— se na čem. A rač věděti, žeť TMti chci poslúžiti, na čemž se hodím. Arch. III. 46. — se proti čemu. A tak hodí se proti pokušenie. Hus I. 355.