Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:2   Strana:1008


    P. trpné času minulého
    P. trpné času minulého. Toto tvoří se dvojím způsobem, obyčejně od sloves pře- chodných, někdy také podmětných a střed- ných (Zk.): příponami -t (t?), -ta, -to ? -? (-n?), -na, -no ? tyto jsou původem svým ukazovací zájmena: ten a on. Gb. Přípona -t (-t?, -ta, -to) přidává se ku kmenům in- finitivným v -i, -u, -y, -m a n ukončeným (sloves I. tř. kmene otevřeného a II. třídy), nosovky m a n pak v (i)a se ruší: bi-t, bi-ta, bi-to, kry-t, bodnut, ťat a piat (od tnu a pnu). Po ostatních kmenech přidává se přípona -n (??, -na, -no) a to buď po- mocí spony e (ve třídě I. (II.) a IV.) aneb přikládáme ji přímo ku kmeni infinitivnému (ve tř. III., V. ? VI.) jako: nes-e-n(?) do- saž-e-n(?), noš-e-n(?); vidě-n(?), v?lá-n(?), ku??vá-n(?), při čemž a před -?(?) vždy se dlouží, někdy i ě: vidín, jmín. Kz., Bž. 175. — Poznam. 1. V druhém případě není třeba bráti e za sponu (hledě-je-n), neboť z tohoto tvaru povstalo by hleďén — hledín. Tento tvar (hledín) zhusta se naskýtá, ale od kmenů otevřených tvoříme toto příčestí prostým přidáním přípony -t nebo -n ku kmeni infinit.: hledě-n, jako: bi-t. Bž. Vz Hořeti. — Pozn, 2. Před -en měnívá sepak \ sloves ukončených v -iti (nikoli ukonče- ných v -ěti): t v c: mlátiti — mlácen, vz T., d v z: hladiti — hlazen (Cf. Popuditi, Poraditi, Raditi, na mor. Zlínsku : ohraděný, osloboděný, vycuděný, Brt. a vz D. I. 201. b.); z v ž: kaziti — kažen, s v š: nositi — nošen, cf. Porositi a vz S.; st v šť: pustiti — puštěn, cf. Kořistiti, Postiti a St; k v č: péci (pek) — pečen, h v ž: stříci (střeh) — střežen, sl v šl: mysliti — myšlen. Slovesa ukončená v -eti (-ěti) koncové souhlásky v trpném příč. nemění: viděti — vidén, se- děti — seděn — seděni, zapověděn, vypo- věděn. (Brs. 20.). — Pozn. 3. Přípona -t (-ta, -to) = skr. -tas (çrutas), lit. -tas (klau- sytas), řec. -rog (xkvró?), lat. -tus (clutus, inclytus), goth. -ths (salbôths). Schl. — Pozn. 4. Přípony -n (-na, -no) latina, litevština, a řečtina nemají; němčina má -n se sponou e: gelung-e-n. Řečtina a latina mají adjek- tiva, jež mají trpný význam: ô'tivó? gefürchtet, ?????? m. ütßvOQ ctěný, plenus naplněný, magnus vyrostlý. Taková adj. má také slo- vanština : plný, lit. pilnas (pil-ti = plniti). Schl. — C) P. passivi praesentis. Tvořilo se příponou -m (??), -ma, -mo (-mý, -má, -mé) a sponou o a e: nes-o-m?, píš-e-m? (z piši-e-m?), pek-o-m?, bij-?-m? atd. Toto příčestí v době historické vyhynulo a zů- staly nám jen některé zbytky: vědom, la- kom, pitom, Schl., Gb., vz nahoře; známý, vidomý, zřejmý, Zk., a v substantivech atd. ku př. hojemství, lakomec, tajemník, šeptmo, bodmo. Hš. Vz o užívání jich do- leji: II. Příčestí trpné, pozn. 4 — Pozn. 1. Litevština má totéž příčestí ale v původní formě: a-mas: sukamas qui vertitur, veža- mas qui vehitur, mylimas qui amatur. — D.) K příčestím počítají se také verbalní adjektiva odvozená od příčestí času minu- lého : bit, a, o — bitý, á, é, milován, a, o — milovaný, á, é; přišlý, přestálý, sesta- ralý. Příčestí činné času minulého formy určité 1. od sloves nepřechodných: odpadlý, padlý, pošlý, přeběhlý, přišlý, sešlý, umrlý, upadlý, uteklý, uniklý, vyběhlý, pohořelý, uvadlý, vyhaslý, vyprahlý, vysedlý, zahy- nulý, zamrzlý, zarostlý, zvětralý. — 2. Ód sloves zvratných, a) Význam činný: pro- hřešilý, rozmohlý, rozsedlý, rozstoupilý. — b) Význam trpný: dopustilý, zatvrdilý. — 3. Od sloves předmětných, a) Význam činný: zapomenulý, zvítězilý. — b) Význam trpný : chovalý, neslýchalý, osedlý, podniklý, po- znaly, přestálý, promeškalý, vystálý, vy- znalý, zadržalý, zahnalý, zachovalý, za- pomenulý, zasedělý, zasloužilý, zdědilý. — Pozn, 1. Nyní za příčestí toto často nelepě užívá se minulého přechodníku určitého: utekší m. uteklý, přišedší m. přišlý, zhy- nuvší m. zhynulý a p. Brt. Vz více v Km. II. 275.-277., v Brt. S. I. 429.-433. a -lý. Pozn, V již. Čech. objevuje se příčestí skoro vždy ve formě určité: byl odvezenej (-ný m.: -žen) do Prahy; fšichňí vojáci byly po- střílený; v tomto případě má tam plural jen jeden tvar pro všecky rody. Kts. — Při příčestích může tedy býti zakončení buď ne- určité (svadl, dla, dlo; milován, a, o; se- hnut, a, o) aneb určité (svadlý, milovaný, se- hnutý). Užívá pak, se I. příčestí činného: 1. formy neurčité k opisování časů minu- lých jak indikativu tak kondionalu. P. to odvozuje se ode všech sloves podmětných, předmětných a středních. V 3. osobě sg. i pl. vypouštějí se nyní obyčejně spony jest, jsou. Svadl jsem, strachoval jsem se, svadl bych, byl jsem svadl, odešel (jest), odešli (jsou). — Pozn. 1. Při řčení rád bych příčestí činné se vypouštívá: Zabečela kráva, že by ráda na pole. — Pozn. 2. Participium activi mívá význam optativný: Čert to vzał! Zdraví páni byli! (v jedné koledě). „Zdrav se prošel, zdrav, Vašku, tancováł" říká se tomu, kdo maje někde nějakou pořízenou špatně pochodil". — Frasemi zdraví zkazovali, zdraví čekali, zdraví požčávali děkuje se tomu, kdo po nás někomu vzkazuje pozdra- vení, kdo nám půjčil peněz a čekal, komu oplácíme věc vypůjčenou. Brt. — 2. Formy určité, když se příčestí substantivu za pří- vlastek připojí. Užívá se ho jen: a) při časo- slovech podmětných. Po zmrzlém blátě chodil. Pass. Vypuklé oči, oteklé břicho, zralé obilí. Kom. Réví rozkvetlé vydalo vůni. Br. Budou na kůži těla jejich poskvrny pozčernalé. Br. Zrnce dříve zahynulé vzrostlo jest. Št. — b. Při časoslovech středních. K ničemu se nehodí mysl zbláznělá. Br. Potok rozvodnilý. Br. Lepší jest jistý pokoj než nejisté a ne- dbalé vítězství. V. Tlachač stalé i nestalé věci tlampe. Kom. — Zvratné zájmeno se u příčestí se neklade. — Pozn. 1. Příčestí určitá mají v sobě zhusta pojem možnosti aneb po záporu smysl nemožnosti. Život věčný jest neobsáhlý, ale svět jest obsáhlý. Lyk. Viz nestihlou lásku boží. Lyk. Jest malý, ale znalý (jest ho rozeznati od jiných). Brt. — Pozn. 2. Příčestí určitá berou na se moc jmen podstatných jako jména pří- davná. Narážení šprýmovná zdvořilým sluší a kratochvilní žertové a libá mluvení. Právo jest zkušenému věřiti. —- Pozn. 3. Některé formy příčestí činného sbíhají se o významě jak činném tak trpném: znalý = znající n. kdo se snadno pozná; zběhlý — zkušený n. udalý, umělý, zjezdilý, prošlý a p. Člověk svět prošlý (který prošel). Mluvil o věcech jedem prošlých. Us. — II. P. trpného, které se zpravidla jen od přechodných sloves tvoří, užívá se takto. 1. Formy neurčité a) k opi- sování rodu trpného ve všech časích a způ- sobech. Jsem milován, bývám milován, býval jsem milován, byl jsem milován, budu mi- lován, byl bych m., jsa m. atd. Spony jsem, budu často se vypouštějí, zvl. když již před- cházejí. Země bude vyprázdněna a zloupena. Br. Dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich: domové jejich zloupeni a ženy jejich poskvrněny. Br. — b) Přísudkem v nomi- native, akkusativě a dativě. Tak jest opuštěn, že se nemá s kým poraditi. Svázánu řetězy kázal ji v žalář vsaditi. Bůh nám nedá býti opuštěnu. Když tam přijde, umrla ho na- lezne. Brt. S. §. 427. Jsem zarmoucen, a, o; viděl jej zarmoucena, ji zarmoucenu, je za- rmouceno; viděl je (akkus. pl. m. a f.) za- rmouceny, je (akkus. pl. n.) zarmoucena; nelze mi býti zarmoucenu (pro všecky rody a čísla). Na něm jest naděje naše postavena. Mudr. Pán Buoh dá dobrú odměru, dada mieru střesenu, natlačenu, vrchovatu, osutu. Št. Nedejž mu zahanbenu býti. St. Ciesaři nebť jest tuto zabitu býti, neb mě tuto ubezpečiti. Dal. 141. Vz doleji. — c) Za pře- chodník trpný ve spojení s přehodníky jsa, byv, bývaje. Plavci od velikého nebezpe- čenství osvobozeni jsouce Bohu díky vzdá- vali. Vrátil se byv od nich uhaněn. Člověk kárán bývaje zatvrzuje šíji. (Brt. S. §. 432.). — Vz Přídavný. — 2. Formy určité k vy- jádření dokonaného děje, stavu vsešlého z do- konaného děje. Toto město bylo tehdáž již založené. ???? - ????? tór? "??.???? (plus- quamperfectum). Toto město jest nyní za- ložené. Avtfj ?'j 7TÓi.tq vvv "??????? (perfectum). Kdybychom měli věty: Toto město bylo tehdáž založeno n. jest nyní založeno (uvá- dí-li se děj ve skutek), ty by byly po řecku : Avttj ij ttoXií; zótt 'ey.rioOtj n. ???? >) nókic; vvv '??????-?} (aorist). ?????????? (futurum III.), bude napsaný. Bude napsán = yga- (f)j6eTai. O iífioioc; ijjuiv "o/iotct y.al 7iotjj6ti, ťódre '?? ???????? ??????? = tak že zby- tečné bude voleným, tak že zvolení jeho bude zbytečné. Tak že zbytečně bude volen (bylo by): ??!>?,'??????. Cf. Ndr. §. 715., 718., 723. Bránil svědka, že kdesi odprošovati musel a tedy že jest přesvědčený (nezpůsobilý). Žer. Záp. I. 80. Ty věci pádu poddané jsou. Mudr. Ten kord byl ukrvácený na konci. Svěd. Nebo jste ode kvasu hříchu očištění. Sš. Požehna- nás ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Země naše u úhlů zploštěná jest. Mus. II. 113.— Pozn. 1. Jak praveno, tvoří se příč. trpné v -ný a -tý z pravidla to- liko od sloves přechodných, avšak sbíhají se tvary ty i při slovesech podmětných a střed- ných, ačkoli jen zřídka: Padané ( = padlé) ovoce. V. Voda stojatá bývá smrdutá. Br. Le- žaté ovoce. V. Bělosť lesknutá (lesklá). Vůz visutý (visící). Jg. Věci srostlé, srostité. Us. Příč. trpná minulá určitá vedená od sloves zvratných vyskytují se zhusta i ve spisovném jazyku a to správně, poněvadž se významem blíží slovesům přechodným: uhřatý (který se uhřál), upocený (který se upotil), napitý, roz- hněvaný atd. Často jen smysl rozhoduje, ukazuje-li příč. k slovesu přechodnému aneb ku zvratnému. Brs. 144. — Participia pas- sivi sloves nepřechodných uživá se na mor. Zlínsku často (vzhledem k jazyku spisov- nému) nesprávně s významem participia ac- tivi: Tak daleko był v tom lesi zajděný. Už byli všeci sejdení. Včil je svět vysoko vy- jdený (= jest mnoho nádhery a pýchy). Býł v ďúře vlezený. Páni byli slezeni (= byli s kočaru slezli). Stromy byly odkvetené. Je všecek promřítý zimú. Je najezený, na- pitý, pomodlený, vyspaný. Minutý týden. Už je staté (už se stalo). Peníze zastaté (jež jsou za někým). Koně byly ustáté (una- veny, vysíleny). Deset nás to měło kupených. — Po způsobu polském: Ty smłuvy ostały zebrané (= sebral je). Brt. — Pozn. 2. I tato forma, je-li záporná, má do sebe význam nemožnosti. Bůh jest studnice dobroty ne- převážená. Bl. — Pozn. 3. Formy neurčité užíváme tedy obyč. v přísudku, formy pak určité v přívlastcích. Avšak hledíme-li ne tak k ději, jako k vlastnosti jím nabyté, sbíhají se i v přísudku formy určité. Ale rozdíl tento mezi formou určitou a neurčitou činí se pravidelně, jak podotčeno, v nominativě a akkusativě, v pádech ostatních užíváme nyní jen formy určité. Viděl jsem město rozdělené na ulice. Kom. Jiní odjinud po- šlé Čechy býti pravili. Háj. Na Moravě objevuje se příčestí skoro vždy ve formě určité. Žito je požaté, vymlácené. Častěji vyskytuje se tvar neurčitý v rodě středním: Už je zaplaceno. (Brt.) Vz nahoře II. b. — Pozn. 4. Příčestí neurčitá trpná času pří- tomného i minulého bývala v strč. obyč skloňována dle Otcův, do nedozírama da- leka. Rkk. Pro bratry rozvaděma. LS. Dva na smrť odsúzena člověky. Pass. (liž. 132. Vz Lze, Otcův). — Pozn. 5. Parte. pft. pass. užívá se častí) (mnohem častě ji ještě v ja- zyku polském) bezpodmětně. Ústavně bojo- váno bylo; bylo naň žalováno, té noci málo spáno bylo. Je-li sloveso přechodné, stojí pak předmět ve větách kladných v akkus.; gt., není-li dělivý, neměl by se na místě akkusativu nikdy klásti. Poláci užívají akkus. (Obrusy zebráno), ale u nás se v takových vazbách nyní téměř výhradně genitivu užívá, ovšem nesprávně. Veliké váhy na to kla- deno (buď: veliká váha kladena, aneb: ve- likou váhu kladeno). Rozestaveno stráží (m. stráže rozestaveny, aneb: stráže (akk.) ro- zestaveno). Vypraveno poslů (m.: vypraveni posli n. vypraveno posly). Správný jest to liko gt. dělivý: Přibráno peněz, ubráno ovsa, naloženo sena, dáno jim chleba a vína. Brt. Vz Přídavný. — Pozn. 6. Příčestím skra- cuj í se nejhustěji: a) věty vztažné n. pří- vlastkové: Jedno slovo, z rozdílných úst pošlé, jinak a jinak váženo bývá (které pošlo). — b) Řidčeji věty příslovečné. A jiné símě padlo podlé cesty a vzešlé uvadlo (a když vzešlo). — Pozn. Přesná prosa pří- čestí trpné ve skrácených větách přísloveč- ných opírává o transgressivy pomocného slovesa; prosa nynější, nemajíc toho příkladu v němčině, přestává na pouhém příčestí. Vydra, z mládi chycena (m.: chycena byvšin. chycená) může se krotiti. Modrá ruda naprášek roztlučena (m.: roztlučena byvši n.jsouc nebo roztlučená) dává modř. (Kos.).Cf. Kralová Anna uherská jsoucí nemocíporažena život svůj dokonala. Bart. Lépejesť tobě u věčný život ujíti mdlu jsúce. Ž.J. K. (Bž. 132.). Ale i: Skrze hledí hrotemv oko poboden umřel. V. Cf. nahoře II. c. —c) Věty podmětné n. předmětné. Pomsta jímnad odporníky vzatá zjiskřila znovu národřímský (že pomstu vzal). Vz více v Zk.Skl. 661.—667.; Mluv. II. 132.—134. — Pozn.7. Příčestí užívá se chybně zejména tehdáž,kde by bylo klásti výminečnou větu: Aeneisjest, přísně vzato, epos umělé m.: Aeneisjest, hledíme-li k věci bedlivě. Také větaúčelná má často státi. Takový skutek jest,upřímně řečeno, špatný m.: T. s. j., abychu. mluvil, špatný. Kde však lze takovépříč. doplniti v samostatnou větu tvarembuď, tam možná ho užiti: Mezi námi řečeno(buď), ten člověk je pošetilý. Brs. 145. —Pozn. 8. Zbylé nám tvary příčestí trpného časupřítomného mají do sebe a) vyznám trpnýa proto vynáší se podmět činný dativem:Buď vám to svědomo. — b) Význam činnýa v té příčině vynáší se předmět genitivemaneb s předložkami: v, na atd. Toho jsemdobře svědom. Havran od přirození na umrlélakomý jest. - Zk. Ml. II. 134. - Vz také S. N.VIII. 668., 673., Brs. 142.-145., Přídavný. -

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011