Čas budoucně neskonalý
Čas budoucně neskonalý (futurum sim- plex). Klade se: 1. Když řeč je o tom, co se v době budoucnosti samo o sobě nebo se vztahem na jiný děj současný konati má. Po lesích nocieh míti budete. Br. Když vcházeti budou do stánkův úmluvy, umývati se budou vodou. Br. — 2. Když se mluví o ději budoucím, který k jinému ději bu- doucímu předchodný jest (fut. exactum). Budeš-li stíhati spravedlnost', dosáhneš ji. Br. — 3. Místo imperativu. Nebudeš míti bohův jiných mimo mne. Br. — Zk. — Čas Budoucně skonalý. Když řeč je o tom, co v době budoucnosti bez všeho vztahu na jiný děj se vyvine. Kdo věří v něho, nebude odsouzen. Br. Písmo dí, že proroctví pře- stanou. Kom. Kdo nám odvalí kámen od dveří hrobových? Br. Tu uzříte, že i z ji- ných stavův také do nebe pojdú lidé. St. Snad zvítězím nad ním a porazím jej. Br. — 2. Když se děj vedlejší věty vztahem na jiný děj budoucnosti v hotovém vyvinutí vystavuje (fut. exactum). Když vyženete oby- vatele země, bydleti budete v ni. Br. Ty když pilnější budeš shledán, pochvalu od- neseš. Br. Díš-li tomu slepému ve jméno Boha tvého, aby viděl a prozři, já ihned veň uvěřím. Pass. Když naleznete, zvěstujtež mi. Br. - Zk. (Mkl. S. 776.). —3. Ve všeobec- ných výrocích, v příslovích označuje děj žádným časem neobmezený aneb spíše děj, který každou dobou nastoupiti může a i na- stupuje. Čemu se nenaučí Jeníček, nenaučí se Jan. Každé umění hodí se svým časem. Prov. I starý tkadlec někdy přízi zmate. C. Mysl projde všudy. Moudřejší ustoupí. Trojná- sobný provázek nesnadně se přetrhne. Br. (Mkl. S. 776.) 4. Místo mírného imperativu při důvěrném napomínání a rozkazování, obzvláště když co zapovídáme. Nepromluvíš proti bližnímu křivého svědectví. Br. (Zk., Mkl.) Nevezmeš jména Božího nadarmo. Us. — 5. V živém vypravování místo času minule skonalého a střídá se s časem přítomným. Když jsem byl u Pavlíčka, přijedu z rolí. Pavlíček strojil vůz. I přijde podruh a svadí se pro psa. Má ten podruh dva kyje, jedním přerazí psu nohu. Sved. — Tu vybehnú dvaja vlci a začnú sa ruvať. Na Slov. Ht. Kohou- tové již pěti počnou a čeleď spat chvátati bude. A když se sběhnou, bude boj náramně lítý. A tak bude vysvobozen divnou mocí Hektorovou. Troj. (Vz víc Zk.; Mtc. 1870., str. 46. Brt.; Mkl. S. 779.). — 6. Budoucně skonalý čas bývá chybně kladen m. časo- slov opětovacích. On ty bylinky dobře po- jmenuje (m. pojmenovává, jmenuje). Mk. — Pozn. 1. Někdy mají časy budoucí do sebe význam: a) možnosti. Ale řekneš někdo. Br.; b) povinnosti. Co pak učiním s ním? Br.; c) úmyslnosti. Oznámím Vám, co se s Vámi díti bude (chci Vám oznámiti). Br. — Pozn. 2. Budoucnost v minulosti opisuje se časoslovy míti, hodlati, chtíti s infinitivem. A když bránu zavírati měli, vyšli muži ti a nevím, kam jsou šli. Br. — Pozn. 3. V starém jazyku nalézá se ještě forma času budoucího, slo- žená z příčestí minulého a časoslova budu, kteréžto formy se užívá o předchodném ději budoucím. Zk. Futurum podmínečné i prosté bývalo v staročeštině složeno z činného pří- čestí času minulého a ze slovesa budu. Zna- menalo futurum toto, jak se podobá, původně děj v budoucnosti dovršený. Bude-Ii se co ku pšenici kúkole přimiesilo málo, tu nenie škodno. Št. Duše jestli dobře zde slúžila, toho bude tam užila. Kat. Třiceti neděl bude minulo; bude ztratil; pakli budeš pohnal; tehdá bude škodu obdržel. Archiv čes. I., 462., 470., 474., 480. Bude-li se člověk vší věci očistil zde, do nebes pojde jeho duše. Št. Vz Zk.; Mkl. S. 308.; Jir. Nákres 82. — Trpný rod času budoucího tvoří se z příčestí času minulého rodu trpného slovesem budu. Náramně vyprázdněna bude země a velice zloupena. Br. Na žádné spra- vedlnosti nebude pamatováno. Br. — Pozn. Imperativem ,buď označuje se imperativ pas- sivi. Tato jedna věc nebudiž před vámi skryta. Br. A řekne Jerusalému: Zase vy- stavěn buď, a chrámu: Založen buď. Br. (Mkl. S. 841.). — Z největší částky vybráno z Zk. Skl. 603.—619.; Ml. II. 115.—120. Vz také ještě: Časoslovo, Časování; Tn. 205.; S. N. II. 667., III. 269., VIII. 670.