2. Tlumačiti
2. Tlumačiti, tlumočiti, il, en, ení; tlu- mačívati, tlumočívati, tlumačovati = tlu- mačem býti, dolmetschen. V. Vz Tlumoč- ník. — abs. Jiní jinač tlumočili. V. — od- kud kam. Od nich ke mně tlumočil. Kron. trip. — co. Rk. Slovo lat. caro vezdy tělem tlumočiti nezdálo se jim. Ev. Mat. 7. — o čem. Nad to ještě slovo ono nejlépe o vzkřesu Páně se tlumočí. Sš. Sk. 161. — jak. Z jedné řeči do druhé, V., v druhou t. Krab. Podlé toho nejlépe v našem jazyku kóyoc slovem tlumočiti přijde; Což (Tabitha) se tlumočí řecky Dorkas, po rusku gazela nebo sajha. Sš. J. 13., Sk. 118. — kde. Kterýž před ním od oratora tlumočil. V.