Prostor
Prostor, u, m., prostora, y, f., prostran- ství, n. P., strsl. prostor?, koř. str, r stupňo- váno v or, příp. -?; odtud stru, řec. ótóqw/lu, lat. sternere. Mkl. B. 9., 11., aL. 62., 27. (Hý.), Gb. Hl. 146. — P., obšírnosť místa, grosser, weiter Raum, die Geräumigkeit, Weite, Weitläufigkeit, Leere, der Platz, ein grosser Fleck. P. domu. D. Vyplniti p-ru. Sedl. P. pro diváky; ve volné p-ře. Šm. V malém p-ru; ochranný p., der Schutzraum (v horn.); p. pohybu, der Spielraum. Dch. P. pro diváky v divadle. P-ry přáti, freien Spielraum gönnen. Dch. Církev trest někomu majíc uložiti, vezdy p-ru časového ku pokání trestancům zanechává. Sš. Sk. 57. Člověk zajisté o věcech božských jenom ve formách času a p-ru muže mluviti a mysliti. Sš. J. 61. (Hý.). Geometrický p. je na vše strany ne- konečný, nekonečně dělitelný a jeví se pod trojím rozměrem: délkou, šířkou a výškou. Vz více o p-ru v S. N.