Hmota
Hmota, cf. Hmatati. Mkl. Etym. 67., Mz. v List. filol. VII. 215. H. = vše bytelné, co prostor zaujímá i naplňuje, nechť si jest pevné, tekuté, buď kapalné buď vzdušné. Blř. H. mezibuněčná, Rosc. 29., Schd. II. 157., heterometrická, Šfk. 745., čisticí La- mingova, Zpr. arch. VII. 7., kamenná, Krč. 204, jedno-, dvoutvará,přídavná, Frč. G. 11., prvá, druhá, Hlv. 67., 75., mezitímná, Zwi- schensubstanz, f., proteinová (Šfk. Poč. 589.), der Proteinkörper, die -Substanz, tříslová (tříslovina), kyselinotříslová, Šp., mineralní, Mineralsubstanz, užitková, das Nutzmaterial, země, die Erdmasse, přírodní, der Natur- körper, prvotná, der Grundstoff, Sl. les., bílkovitá, Šfk. Poč. 589., kapalná, vzdušná. Schd. I. 71., 78. O h. vůbec vz Schd. I. 18., 23. Všeobecné vlastnosti hmoty; zákon za- chování hmoty. Vz MS. 2., 307. Síň se zlatí hmotem gázovým. Koll. I. 128.