UhelU
hel, gt. uhle, uhlík, u, uhlíček, čku, m. = těleleso vypálené, die Kohle. V. U. dře- věný, Us., řeřavý n. živý, V., uhašený n. mrtvý, z kamenného uhlí, Šp., kostní, Kno- chenkohle, krevný, živočišný, thierische K., Kh., rostlinný, vegetabilische K. Nz. TJ. cu- krový, Zuckerkohle, Nz., římský ku kre- slení, römische K. Seč, paseka, mýť, koš, belík, kbelík, lopata, vůz na uhle. U
hel (ze dříví) páliti, hasiti, voziti, prodávati. Šp. U. studený a umrlý. Ctib. Černý jako u
hel. V. Uhlem černiti, naznamenati, napsati. Us. U. doutná, glimmt. Dch. Panimámo, ženci dó (jdou), večera je na uhló. Sš. P. 518. Uhlevé zažhli jsú se ot nie. Bj. Vypadl uhlíček z kamen. Us. Dch. Najdi sobě ren- dlíček a podkutaj si pod něj uhlíček. U Rož- nova. Kol. vánč. 68. U
hel často ohněm bývá, i proňž bohatý sbožie zbývá. Dal. 17. Komu třeba uhle, hledej v popeli. Lb., Šp. U
hel-li z kamen vypadne, přijdou hosti. Us. Kdo zapaluje velikým uhlem tabák ve fajfce, toho žena mnoho jídel mu sní. Kda. — Vz Rst. 17.