ChtíčChtíč, e, m., chtíč, i, f., chtíček, čku, m., chtíčka, y, f., chtivost, chtění, žádosť, die Begierde, Gier, Lust. Jg. Ch. jevíce smyslový, žádosť více rozumová. Nz. Ch. nezřízený, peský (psí). Rk. Chtíčové ženští, těhotných. Reš. Chtíče a chuti nám přidal. Jg. Ch. přišel na něho. Háj. Uhašen je ch. můj. Jel. Ač moc a síla ustane, však ch. předce nepřestane. Lom. Ku škození ani vůle ani chtíče neměli. V. Z poznání pochází nějaká žádosť a chtíč. Bylin. — čeho: jedení. Kom. — k čemu: k jídlu, k práci, Reš., k vědomí. Kom. (Wiss- begierde). Má ch. k tomu. Sych. — Ch., při- rozený pud, der natürliche Trieb, Lust. Kravský dobytek v květnu a v červnu ch. svůj vyjevuje. Koubl. — Ch. = obžerlivosť,
hladovitosť nesytá, Fresssucht. Ch. peský (neduh koňský; kůň mnoho žere a přece hubení). Ja. — Ch., milovník něčeho, Lieb- haber. To děvče mělo mnoho chtíčův (milov- níkův). — Jg.