Jiskřiti
Jiskřiti, 3. os. pl. -ří, -skři, -skře (íc), il, ení; jiskřívati, jiskry dělati, blyštěti čím, funken, funkeln, blitzen, sprühen. — abs. Kola, když po kamení poběhnou, j. budou. Br. — koho (-= ohně mu dodávati, podpa- lovati, anfeuern, reizen. Jg). Jg. — koho proti komu (popouzeti). Ros. — čím: očima. Kom., Lab. 113. — čím od čeho. Od hněvu očima jiskří. Č. — po kom: očima po děvčeti. Hlas. — na koho. Jaromír jako hladovitý lev jiskřil na Jana biskupa. Háj. — se, funken, Funken werfen. Jg. — se proč, odkud. Z radosti se oči jiskřily. Jg. Až se z něho jiskří (hněvá-li se). Oheň mu jiskřil z očí. Plk. — se komu kam. Ohně utuchlého ne- rozdmychuj, aby se i tobě v oči nejiskřilo. Br. — se komu kde. Jiskří se mu v hlavě (ve lbě) oči. Jg. Víno jiskřilo se v skleničkách. Jg. — se odkud. Skřemenina jest ostrá a tak tvrdá, že se z ní pod ocelí jiskří. Koubl.