Lačný
Lačný; lačen, čna, čno. L., kdo ničeho nejedl, nüchtern. V. Na lačný život (žaludek, na Slov. srdce) = na čtitrobu. Ros. Na 1. ža- ludek vodu píti. Us. — L. = hladový, hungrig. V. Cf. Lačnosť. Lačné duši každá hořkosť sladká. Přísl. L. kůň (osel) nepotáhne. Ros., Č. Lačný osel ani kůň nepotáhne. Lb. Má se k tomu, jako lačný k sraní. Us. Má se k činu jako l. k dávení. Sk. Žaludek lačný štěká. D. Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlátiti. D., Lb. Vyčesal mu lačné z libového (vydrbal mu slušně). D. Lačnému všecko k chuti. Č. Lačný i těsto sní. Č. Lb. Vz Chudý. Sytý lačnému nevěří. Vz Chudý. Lb. Lačen, co mlynářova slepice, co myš v otrubách. Vz Blahobyt. Č. — čeho: la- čen a žízniv pravdy. Št. — Vz Lák, Lačněti.