Lačný
Lačný, nüchtern. Vz Mkl. Etym. 159. Byl 1. od půlnoci. Mž. 17. — L. —- prázdný, leer. L. koš, vak. Kká. K si. j. 12. — L. = hladový, dychtivý, chtivý. L. ústa, bída, zraky, ucho, Vrch., chtíč. Kká. Byl sem lačen a dali ste mi jiesti. Hus I. 140., 451. Avšak člověk vezdy lačen (takoten). Alx. V. v. 1850. (HP. 45.). — čeho. Blaženi jsú, ješto lačni jsú pravdy. Št. Kn. š. 147. L. pomsty, Dch., zlata, Hdk., ptáků (ptáč- ník). Vck. Cf. Brt. S. 3. vyd. 189. — po čem. L. po pemzách. Laš. Tč. Cf Lačněti. — nač: na peníze. U Frenšt. — L., os. jm. Tk. V. 86. Vz Latsny.