Mrav
Mrav, u, m., obyč. v pl. mravy, m.; strč. nrav, srbsky podnes narav. Ht. Vz nr, Nrav. Vz Gb. Hl. 98. M., povaha, obyčej, zvyklosť, die Sitte, Lebensart, das Wesen. V., Jg. Mravy pověstné, chvalitebné, dobré, nezvedené, se- dlské, divoké, líbezné, příjemné, V., kázané, tiché, Dal., šlechetné, lidské, V., hloupé, Dal., porušené, Kram., ozdobné, Háj., vzorné, vý- borné, chvalitebné, bezúhonné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné, ne bezvadné, nezá- konné (ve školách). Us. Dobrých mravů hoch. Us., V. Míti do sebe dobré mravy. V. Počestní mravové zhola dokonce padli a uhasli. V. Ten tiché mravy měl. Dal. Ta stydlivé m. měla. Dal. K mravům lidským dohlížeti. V. Tovaryšstvo rozpustilé porušuje zajisté mravy. Kom. Porušení, zkáza mravův. Rk., Kram. Dobří mravové tuchnou. Br. I mravy i rodem Čech. Us. Má mravů co hladový pes. Jg. Na hodnosť vyšel, o mravy přišel. Trnk. Zlé mravy dobrá práva. Č. Pro- měna krajů nezlepší mravu. Pk. Ukrutný mrav nezůstane práv. Km. — Vz S. N.