VlkVlk, a, m., vlček, čka, vlčák, a, m.; vlčice, e, f. (= vlčí samice); vlče, ete, vl- čátko, a, n. (mladý vlk). Vlk, pl. vlci, v ob. mluvě: vlci. V. slove také zimní slavík. Šp. Pol. vilk, rus. volk, srb. vuk; MV. vilk. Jg. V., kořen varg (lacerare), valk (trahere), skr. valka, varka, goth. vulfs, vulfas, strsl. vblkb, lit. vilkas, lat. lupus, řec. kvnoc, něm. der Wolf. Schl. Cf. Gb. Hl. 27., Šrc. 35., Fk. 397., 609., Bdl. Mtc. 1880. 10. U my- slivců slove: lesní pes. Šp. V. obecný, lu- pus vulgaris, černý, 1. Lycaon, bílý, hřívatý, mexický, 1. jubatus s. mexicanus. Vz S. N., Frč. 392., Schd. II. 401. V. stepní. Vz Schd. II. 501., 402. O dělání jam na vlky vz Zř. zem. Jir. 22. V. vyje. Kom. Železa, tenata na vlky. D. Vlk sápá (trhá), se těká (ist läufig); vlky lapati, honiti, loviti, stříleti, štváti; oštěp, pasť, lov, honba, truhlík na vlky; vytí vlků. Šp. V. s vlky vyje. Jeden je liška, druhý je vlk (nikomu z nich ne- věřiti). Dch. Od zlého člověka vzdaluj se jak ovca od vlka; Čo má masar v jatce zabiť, to v. neuchopí; Nesplodzuje vlk ba- rana ani medvěd vtáka; Ťažko ovci bojo- vať naproti vlkovi. Na Slov. Té. Jeden v. do mnohých ovec směle se oddává, nebo ví, že proti němu žádná nepovstává; Vlk v ovčí koži psoty namnoží. Na Mor. Tč. Kam's dal štyry ovce? Milý ty můj pane, přišel mně vlk na ně; Vrána liči (počítá, kolik pecnů) a na vilka křiči: Počkej vilku na maličku chvilku. Vilk nečeka, do lesa utěka. Sš. P. 133. 742. (Tč. ). Nikda vlk vlkovi nevyklal; Čo vlčko ham, to je už tam. Mt. S. I. 98.. Nebude z vlka bera- nina. Ib. I. 129. Čo je vlkovi najpodobnějšô? Vlčica. Nesúci iba vlkom na újesť. Ib. I. 139., 92. Chcel by mať aj vlka sytého, aj barana celého; I v. sytý i baran celý. Mt. S. Když v. zemře, nenosí ovce smutek. Hnš. Dravého vlka do vlastního ovčince pustiti; Jako hltaví vlci vrhli se rytíři na bezbranný lid. Ddk. II. 391., IV. 107. (Tč. ). Já mu jistě nic za zlé nemám, že nechtěl vlka kousat (do nebezpečenství se vydati). Žer. 17. Co nad vlky ukrutnějšího, co dravěj- šího? Žal. 116. Jakž sě k stádu vlk při- prne, každé skotě strachy trne. Anth. I. 34. Po uhersku vlka volati jest v útěku spásy hledati. Pal. Dj. III. 2. 442., III. 3. 306. Co jest nad vlky dravějšího? co obžernějšího? a co nesytějšího? Ż vlka hltavého ovečkou učiněn. BR. II. 45. a., 577. a. Narodil se's malý, abys mne učil vlky z kamnovce vy- hánět (vz doleji). Rubeš. Vlk sní i bratra svého. U Jižné. Vrů. Hltá (hlce) jako vlk; V. nehledí na vybrakované (béře, nač právě přijde); V. béře i brakované (sečtené, vy- brané, znamenané); Čekaj barane, ež tě vlci sežerú; Býváme jako mezi vlky. Ve Slez. Šd. Vojsko vlkem (jako vlk) po loupeži hnalo. Exc. Když pastýř před vlkem srší, toho se stádo rozprší. Alx. V. v. 264. (HP. 7. ). Vlk na ovce rád vždy vyje. Alx. (HP. 2. ). Ej já posielám vás jako ovce mezi vlky; Než jsú vlcie hltaví, psi kúsaví, svině ne- čisté; Běda, běda pastýřóm takým, v pravdě zlodějóm a lotróm a hltavým vlkóm; Ale ihned se vlcie ukáží, neb jako vlcie vzdvi- hnúce hlavu vysoko i vyjí. Hus I. 166., 301., 444., II. 170. (Tč. ). Jako v. se krade k bravu; Jak vlk, jenž zaskočen byv smečkou při zdechlině, se slepě na ni vrhá. Kká. Td. 78., 170. Přijdú mezi vás vlcie draví. ZN. Nedaj vlkom ovce pásti. Smil v. 1298. Kdež mníš všicku svú péči slože, chovaj se tu vlka z ovčí kože. Smil. Co u vlka v zubech, to mu Jirka dal; Vlk mezi ko- zami, čert mezi babami. Kal. Těžko be- rana s vlkem smířiti. Brt. Tu v. leží. Ctib. Hád. Sobě vlk ostronos, sobě ježek kade- řav; Učiň se ovcí a vlci hotovi; To nebyla ovce, co s vlkem se procházela; Běda ovcím, kde vlk soudcem; Když v. búdu rozháže před hromnicoma, po hromnicách ju zase musí budovat. Šd. Nepřizývej vlka ku po- moci; V. i nemocný stačí na ovci; Těžko vlku maso nejísti a bojovníku víno nepiti; Vlk koží platí; Zvykne-li vlk do stavadel choditi, tam brzo po stádu veta; Starý v. psům zábava; Kdyby vlků v lese nebylo, dávno by pastuchové hladem zemřeli. Pk. Kdo chce vlky zlapati, dej jim nejprv mrchu sápati; Ať přeskočil v. strouhu, nepřeskočí řeku (byť i jedno překonal, druhé nepře- koná); Nevyloudíš u vlka kože (vz Lakomý); Aby člověk vlkem nebyl, netřeba mu hned, aby měl čtyři nohy. Lb. Sytý v. se uspo- kojí, lakomec nikdy. Hkš. Ne proto vlka bijí, že je šerý, ale že ovce snědl; Člověk má býti člověka bohem a stal se druhého vlkem; Člověk člověku vlkem; Když jdeš k vlku na hody, měj psa s sebou; Drou kozy vrby a vlci kozy a vlky sedláci a sedláky židi a židy páni a pány juristi a juristy čerti. Prov. Tč. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Prov. Poruč vlku berana; Vlka do ovčína zamknouti; Vlka na kulhavém koni honiti; Kaž vlku orati, sytému sedláku se postiti (vz Chybování); Vše domů přijde, co vlci nesnědl (časem vše se objasní; n. o tom, kdo se velikou nadějí kojí. Vz Škoda). Co vlk schvátí, nerád vrátí; Vlk co vezme a uchvátí, nerad toho zase vrátí; A tys jakýs kostrbatý, co bys vlka viděl; Ježí se, jako by pět vlků viděl; Potkal vlka; Vlk na něho dechl; Vlci mu za ušima vyjí (Vz Leknutí); Má se co vlk v jámě (bídně; vz Bída, Chudoba); Tuť v. leží — a zajíc spí (tuť nebezpečenství a on nedbá); Vlka za uši držeti (na stopě čemu býti); Vlka za uši držeti a hady v klíně nositi nebezpečná věc (vz Nebezpečenství); Těžko vlka za ucho držeti; Drží vlka za uši (vz Nesnáze); Hladový jako vlk; Vlka by snědl; Pravé vlčí střevo (vz Hlad, Žrout); Uvidíme, čí v. kozu ponese (vz Vzdorný); Ať se octne, kde vlci vyjí! Třebas ho vlk vzal (vz Kletba); S vlky honil a krkavci ho snědí (vz Trest); Vem ho v. ! Huš tele na vlka (vz Výkřik); Ten tam, co by ho vlci snědli (vz Zmizení); Až se vlk s ovcí ožení (nikdy; vz Spíše); Onotě všelijak můj vlku (časové už nejsou, co byli, vz Čas); Loupež vlku vydírati (vz Pozdě); Usmíval se naň jako v. na šťávu (vz Smích); Vlka mini a v. do dveři (o čem nenadálém; vz Hrom); Vlk se zmíní a on v síni; Rozva- žuje si to jako vlk hvězdy (vz Hloupý); Skrotl co vlk v jámě (vz Skroení); Vyjí o něm vlci v lese (vz Kleveta); Vlky z mě- děnce (z kamnovce) vyváděti (šlakovati po tajném čím úmyslu, vz Tajemství); Vlku cestu do lesa ukazovati (vz Marný); O že- lezném vlku rozprávěti (o něčem nesrozu- mitelném); Jest na něho laskav jako vlk na berana (vz Nepříznivý, Nenávisť); Straní se od něho jako v. od sítí; Ba tak právě, tu v. leží (vz Uhodnuti); Můžť někdo tak mnoho štěkati, že vlka z lesa vyštěká (vz Váda); Budeš ty dotud štěkati, až na se vlka z lesa vyštěkáš (vz Výstraha); Bude moci dobře býti: kozy cely, vlci syti; Po- rovnání se učinilo, tak aby vlci syti byli a kozy v cele zůstaly (Sych. ); Dobře bývá, když jsou vlci syti a kozy celé; Tak suď, ať v. syt a koza cela (Smil); Jest z vlčího hnízda, nebude než v.; V. v rouše ovčím; Nevyloudíš u vlka kůže; Nelze jest než s lidmi lidsky býti a s vlky vlcky výti. Č. Ktož jest s vlky, musí vlcky výti. Št. 204. Hladový jako vlk; Dotud vlk vláčí, až ho také povlekou (vyvlekou. Vz Zločin). Vlk dotad nosí, až sám ponesen býti musí. St. skl. Vlk si vždy příčinu na berana najde. Milují se jako v. a beran. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. Já vlku páteř a on vždy berana. Učí vlka páteřům a on by raději ovci (vz Zvyk). Vlk ovcí nenechá. V. Vlk od ovce utíká (o nemožné věci). Bern. Vl- kovi berana vydříti, vytrhnouti (o těžké věci). Bern. Vlk sněd komára řek: Vždyť jest lépe než nic. Mus. Není dobře stáda vlku poručiti. Vlkovi mluv: Nebe! on zuby vyčeří na tebe. (Cf. Pes jaký do chrámu, taký z chrámu). Koll. Vlk změní srsť, ale ne povahu. V. Nebude z vlka oráč. Z vlka ne brzo bude oráč a ze zemana žák. Z vlka nebude beran, ani ze psa ohař (slanina). Nebude ze psa slanina a z vlka beranina. Nebude ze psa slanina, ani z vlka ovca. Na Slov. Tč. Je s ním jako s vlky tanec (těžké pořízení). Us v Hradecku. Kšť. Darmo (těžko) vlkem orati. Věkem vlkem orati ne- budeš, an rohóv nemá. Mus. My o vlku a v. z lesa (a vlk za humny). Již kůži pro- dáváš a ještě vlk za humny. Vlka na se z lesa vyvolati. Netřeba vlku do háje uka- zovati cesty. Vlkovi ukazuješ horu (děláš, čeho netřeba). Bern. V. vlka neruje. Vlk s vlkem vyje. Lb. Musí tuhá a tvrdá zima býti, aby měl vlk vlka jísti (vz Zlý). V. V chřapavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň. Mladé vlky krmiti (nevděčné). V. Chová mladé vlky. Z kance na staro řezaného, žida křtěného, vlka doma cho- vaného, přítele třikrát mířeného, řídko z toho bývá co dobrého. Kým. Beran vlku kalí vodu. Zkazil vlku vodu (pod ním stoje;. Mus. Co kůň a vlk zkousají, vůbec říkají, že se potom nerádo hojí. Vlk leže netyje (málo vyzahálíš). Vz Pracovitosť. Mus. V. tu nebéře, kde má mladé (tak lotři někteří mimo bydliště kradou). Prosí zaň Boha co vlk za kraví ocas. Leze co vlk (pes) po břiše. Vz Lstivý. Vlka po chodu (po srsti) poznáš. Vlk po srsti a beran po rounu poznán bývá, pták po peří a liška, že dlouhý ocas mívá. Rým. Známť vlka po rounu a po pazouřích. Ptáka po peří, vlka po srsti, člověka po řeči poznáš. Č. Sobo- lem vlka krýti (zlobu krýti lahodností). Viděl vlka (když kdo chřapí n. ochřapěl). Proto vlčka bijí, aby se starý vtípil (vz Mládí). Žid křestěný, vlk skrocený, to je nepřítel smířený; Každý v. jest šerý; Mol v drahém rouše, živá ryba na suše, vlci mezi kozami, žák mezi pannami, kozel v zahradě, Němec v české radě, muž to každý rozuměti, že ty věci bez škody nemohou býti. Šp. — V. = nesytý, obžerný, lakomý člověk, ein gefräs- siger o. geiziger Mensch. Ros. — V. = po- krytec, der Heuchler. To je v. v rouše be- ránčím. Kal. — V., vlky, pl. = kožich vlčí, der Wolfspelz. Kožich vlky podšitý. Reg. zd. — V. = šamrha dutá, která spagátem zatočená po zemi se točí hučíc, zastr. czyha (Mz. 135. ), der Kreisel. — V. = osní sto- lice, na níž bednáři douhy a obruče ostru- hují, die Schnitzbank. D., Kom. = V. u var- han, der Wolf. — V. u provazníka = kus dřeva homolovitého, jež na oblině má ně- kolik žlábků, do nichž niti se vkládají a s nímž pak k běhounu se postupuje; za ním se niti stáčejí, před ním, jsouce ještě od sebe odděleny, se pouze skrucují. S. N. VI. 1016. Vz Mrcmrc. Die Lehre. Aby stočo- vání stejněji se dělo, dává se mezi šňůry vlk. Techn. — V. = nástroj k tlučení vlny, aby vlákna lépe byla rozdělena, der Wolf. Techn. — V. = hák k vytahování něčeho ze studny, der Wolf. — V. = kolo mlýnské na svrchní vodě, na něž voda shůry nepadá, nýbrž jen do půl n. ještě do menšího dílu kola, das Sackschaufelrad, Kopfrad. Mlýn s takovým kolem slove také vlk. — V. = jáma v dolech, na vody, der Wassersumpf, -sack. Šp., Pam. kut. Tůně, požerák, topidlo, žump, žumpa, žumpník. Vys. — V. moř- ský = ryba, lupus marinus, canis carcharias, der Seewolf. — V. = lupenný řepík, die Klette. — V. = neužitečná, planá ratolesť na stromu, omlaď, vlček, panoha, stolo, der Schössling, Nebentrieb. V. suchý, vedlé kterého se kůra zelená a pak zarůstá; ta zarostlina se také zove suchý v., dürrer Knorren. Na Ostrav. Tč. — V. u svíce, zlo- děj = nerovný knot na svíci a vůbec kde co nějaké věci darmo užírá. Us. V. = kou- sek knotu, který do loje spadl a svíčku plaví, der Räuber. — V. = choroba ro- stlinná, sideratio. — V. řitní n. na zadku = zapálení od šoustání zadku chozením n. jezděním na koni, opruzení, der Wolf, in- tertrigo. Nz. lk., Reš., Kom. Chůzí vlka dostati. Us. Bkř. Tu má vlka. Bern. — V. = žravý vřed, rak, der Wolf, ein fressendes Geschwür, das Krebsgeschwür, ulcus exe- dens. V., Ras., Ja. — V. = kvas, červ, ne- moc dobytčí (ocas upadá), der Sterz- Quas- wurm. — V. břišní = vřed ohnivý, pryskýř lítý, oheň sv. Antonína, der Gürtel, die Blatterrose. — V. = krtice u koně od kolen až do kopyta. Db. — V. = počasná osu- tina na nose a na lících, lišej žravý. Vlk červeňovitý = počasná osutina mající tvar motýla a jevící se pouze ve tváři, lupus erythemados. Šel. — V. = dvojzub železný zahnutý, kterým se dřevo zachycuje, když se má na šindel přiříznouti. Hk. — V. = vlčí zub, špičák, der Schieferzahn. D. = V. = spousta železa na půdě peci. — V., souhvězdí. Stč. Zmp. 24. — Vz Vlček. —V., osob. jm. V. z Konecchlumí, V. z Kvítkova. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1449. — V. Jos., spis. Vz Tf. H. 1. 195. O jiných V. vz Tk. (v rej- střících). — V., a, m., něm. Wlk, samota u Milevska. PL.
