ŽaludekŽaludek, žaloudek, dka a dku, žalude- ček a žaloudeček, čka, m., zdrobnělé z ,ža- lud'. Ž. = úd živočišný, v němž se pokrm stravuje, ventriculus, r) yaôrŕ^, ô tíxôfiayoc, der Magen. V. Ž. = každé obyč. velmi roz- šířené místo kanalu potravního, kde požitá potrava po delší čas zůstává a nejvíce che- micky někdy i mechanicky přeměňována bývá. Vz S. N. Ž. člověčí, Us., vepřový, sviňský, mdlý, zemdlený, nedobře zažíva- jící; zlý ž. míti; nestatečného ž-ka býti. V. Ž. studený (který netráví). Potrava skrze jícen do žaludka se spouští. Kom. Ž. dvoukopytníkův (přežvykavců; drštky) skládá se ze čtyř oddílův: první slove ba- chor či denník (jest největší), druhý čepec, třetí kniha, či knihy, čtvrtý slez (pravý ža- ludek, na Mor. sliz. Brt. D. 303.). Kom., Pt., Jhl., Lk. Vz Frč. 379. Láčkovitý ž., Magen der Schleimfische. Vz Šlemovitý. Sl. les. Ž. brouků. Kk. Br. 9. U jelenů, srncův a daňků slove ž.: trávnice, u černé zvěři: bachor. Šp. Ústa ž-ku. Nz. Zapálení, zánět ž-ku; křeč, svíraní v ž-ku. Ž. prázdný jsa lační a žízní. Kom. Bolení, bolesť (gastro- dynia), netrávení ž-ku. D. Nadutí, zápal, záněť, změklosť, krvácení, řez, vyvrhování ž-ku; nazírání do ž-ku, gastroscopia (Nz. lk.). Pro nezáživnosť mdlého ž-ka posto- návati; ž. jeho mdlí; mám syrovo od ža- ludka. Sych. Koprník rozhání větrosti ža- ludku a ukrocuje žření. Byl. 5. Rozšíření ž-dku, die Magenerweiterung, trávení ž-dku, die Magenverdauung. Nz. lk. Ž. jest tvrdý věřitel, pořád upomína; Hořká pro ž., das Magenbitter; Je mi nanic od ž-dku; Je šťasten, máť ž., že by hřebíky ztrávil; Ž. mu nechce tráviti; Ž. si napraviti, naprati, nacpati. Us. Dch. Nazavařuje mu ž. Us. u Golč. Jeníkova. Kál. Podíval se mu do ž-dku (prozkoumal ho). Us. Dbv. Ž. nám ukazuje na poledne (máme hlad). Us. Kšť. Ž. mi vrčí polku (mám hlad). U Litomyšle. Bda. Nemůže to přes ž. přenésti (strpěti). Us. Sd. Má dobrý ž. (je žrout). Bdl. Vy- pařím mu žaludek (vyplísním ho). Mor. Hý. Komu ž. špatně tráví, tomu bílá káva ne- svědčí. Us. Má větší oči než ž. (více by jedl, než může. Us. Dbv. U nás v horách mají děti žaludky kyselou polévkou povy- táhnuté. Mor. Sk. Všecko člověk do ž-ku jako do hrobu kryje. Na Ostrav. Tč. Je-li ž. prázdný, i chlipnosť omdlívá, chlipnosť při prázdném žaludku hospody nemívá; Jak ž. nepřeplníš, bude vždycky zdravý. Mor. Tč. To je lék od žaludku, gegen Magen- beschwerden. Mor. Brt. Svírá mě v ž-ku. Mor. Šd. Nepchaj mnoho do ž-ka a budeš ve zdraví. Slov. Tč. Prustvorec jest dobrý studenému a mdlému ž-ku. Byl. Ž. se mi kormoutí, když to vidím. Sych. Ž. štěká, říhá, vychrkuje. Lk. Ustuzený ž. navrátí zázvor; příložek z soli a z medu proti tvr- dosti ž-ku i břicha. Jád. Ž. jde mi proces- sím (střeva ve mně hladem křehotají). Sych. S lačnym žaludkem vyjíti. Us. Komu duše smrdí od žaludka. Jád. To je žalúdok, aj klince by strovil. Mt. S. 1. 96, SB. sl. ps. I. 96. Zastuzeného jest ž-ka, nemůže nic zažiti, zachovati. Jest příliš chladného ža- ludka; studeného ž-ka člověk (který ničeho zamlčeti nemůže; klevetář). Jg., Lb. Stu- deného (chladného, nezáživného jest ž-ka příliš (vše vytlachá. Vz Tajemství). Č. Když býk seno z ž-dka do rohóv dostává, i proti gazdovi s rohami (s rohy) povstává. Slov. Tč. Ž. hladovitý jedla (jídla) napravuje; Ž. mnoho stroví, jak si mu slúžiť hotový. Slov. Tč. Zastrelil strelec bociana. Bocian mal v žalúdku celého hada, had mal v žaludku celú žabu, žaba mala v ž-ku celú hlístu. Tu vidno, reknul, ako to mocnejšie slabších postupne zožierajú. Zbr. Báj. (dod. 61.). Ted se mu zatmí v ž-ku (hodně se nají). Us. Olv. častokráte mu v ž-ku cigáni klince kujú (je hladový). Koll. Zp. I. 386., Sb. sl. ps. I. 104., Mt. S. L 104. Hlad mu klopká v ž-ku. Sb. sl. ps. I. 105. Plíce krm vě- trem, ž. zemí, kůži vodou, srdce ohněm a dobře bude. Tč. Starí ľudia majú zuby v žalúdku (dobre jim troví, trebas nemajú na čom zuvat). Zátur. Dětí pánem malý ž. Msn. Or. 102. Ž. jest jeho Bohem (více dbá o jídlo než o Boha). Us. Žaludek mu piští. Us. Žaludek si oškliví krmi stuchlou. Sš. I. 123. Po toľkom hladování jim len o to šlo, aby už žalúdok toľké kriky nerobil. Dbš. Sl. pov. I. 68. Každé jídlo začíná se nápojom, neboť nejenom do žaludku, ný- brž také do hlavy něco. Pokr. Pot. I. 109. Žaludek můj zbeh se všudy rovně co děravé dudy. Dh. 115. Kachního ž-ku nenasytíš a kněžské mošny se nedodáš. Pk. Má kačičí (kachní) ž. (dobrý). Č. Prázdný ž. naděje nezažije. Bž. exc. Hladovitý ž. uší nemá. Žer. L. I. 146. Žaludek je milovník pořádku Sb. uč. City sprostého lidu soustřeďují se v měšci a v ž-ku. Sb. uč. Je záživného ž-ku (= trpělivý; 2. z domluv si nic ne- dělá). Č. Hledá oko na žaludku. Jg. Ž. lačný štěká; Svítá mu v ž-ku (o vylačně- lém); Bezedný ž. (vz Hlad, Žrout); Ž. je pouhé hovado; Dobrý (hladový) ž. tuhou buchtu snese; Popravil si na mně ž. (uško- dil mi ze msty. Vz Msta). Č. Ž. nerozumí žertům. Pk. Vyčistil mu ž. (vyvadil se s ním). Lb. Někoho míti v žaludku (= hněvati se na koho). Mt. S., Dch., Šml., Šd. Měl ho v ž-ku ako treťoročnú halušku. Slov. Hdž. O žaludcích živočichů vz více v S. N., Schd. II. 351., 353. — Žaludky = střevíce, krpce. U Břetislavi. Tč. — Ž., dka, m., os. jm. Vck.
