Huba (zastar. houba), y, hubice, e, hubka, hubička, hubinka, y, f. Der Mund, das Maul. Ušlechtileji než huba, kde k hmotným částkám zření se má, pravíme: ústa; podleji pak: tlama. Vz Ústa. Huba zvířecí rozličná má jména: rypák u svině, ďob n. kluban u ptákův, ježto pohrdlivě i o člověku se užívají. Jg. Vz Oko. — H., jako částka tváři. Der Mund als ein Theil des Gesichtes. Dáti komu na hubu; v hubu udeřiti: všemi pěti přes hubu dáti. V. Dáti komu v hubu, po hubě, přes hubu; hubu nabančiti, poličkovati; plesk, dostal přes hubu; hubu na něco otevříti, roze- dříti, rozdírati, rozpíti, jak vrata otevříti (v podivení). D. Dostal po hubě a hned ji měl jako počínek (naběhlou, oteklou. Vz Po- čínek). Na Mor. Mřk. Neotvírej hubu, nebo ti tak zůstane. Mřk. Hubu čpouliti. Jg. Hubu utříti (nic nedostati). Když Bůh dal huby, dá také zuby. Šm. Někomu na hubě hráti (za blázna ho míti). Jg., Č. Vyšší huba nežli nos (pyšný). Výše nosu hubu nosí. Jg. Huba malá dírka, ale velká sžírka (sbírka. Lb. ). Vz Ústa, Šetrnost', Měšec. Č. Řekni mu slovo, nadme hubu co potáč. (Hněvá se). Č. Jak mu co řekneš, hned huba na potáč. Vz Svár- livý. Lb. Věsí hubu jako potáč. Jg. — H. vzhledem k jedění. Der Mund, das Maul hin- sichtlich des Essens. Mlsná h. D. Nechať h. nevadí se s měšcem. Ne tvé to huby kousek. Vzal mu to před hubou. Vz Nos. Jg., Č. Své vlastní hubě ten kousek utrhnu (uspořím). Jg. Hubě utrhnouti. D. Bere si od huby a dává jim. Nemá co vstrčiti (vložiti, dáti) do huby. Má s hubu chleba (má s potřebu). Jg. Ani s hubu chleba nemá. Zlob. Směje se mu na to huba (brousí si na to zuby, rád by to mel). Vz Mlsný. Jg., Č. Musím mnoho hub (lidí) živiti. Jg. Pod hubou, u huby = blízko, pohotově. Jg. Panská h., žebrácká kapsa. Č. Pobídni jen hubu (na to jídlo), a nechce-li ona, sněz sám. Vz Jídlo. Č. Hází hubou po oprati. Vz Hlad; Svárlivý. Lb., Č. Oči by rády, h. nemůže (vz Nasycený); H. mu jde randem (vz Hladový); Často od samé h. kousek odpadne. Vz Štěstí. Lb. — H. vzhledem ke mluvení. Hubou tluče (žvástá); hubou dělati (hubovati). D. Hubu si nadírati roztahovati, den Mund voll nehmen. Dch. H. nevymytá, nevypláknutá, nevymáchaná, nectná, hanebná, nevypařená, zlá, prostranná, Jg., nevázaná. Rk. Hubu na někoho míti = hubovati. Za odměnu dostal jsem huby. Sych. Neměj takovou hubu pro nic za nic. Jg. Není ho než huba (chlubný). Nedarmo dává hubě jísti (žvavý). Nikdáť jemu h. neustane. Jg. Nemá huby (nemluvný). Ros. Drž hubu (pře- staň mluviti). D. Pro hubu na hubu (za slova zlá bíti po hubě sluší). Jg., Č. Kdo se ne- stydí za hubu, dostane do ní neb přes hubu (dostane do ní nebo po ní. Us. ). Lb. Otevříti na se huby lidské. Huby otevříti neumí. Zam- knouti komu hubu n. zatkati. Jg. Zatknul mu hubu penězi. Zacpati komu hubu, ústa. Hubu mu zavřel, zatkal, zalil (spravil, aby mlčel). Jg. H. zakoupená. Vzals mi to z huby
(právě totéž jsem chtěl říci). Musil v svou
hubu vzíti (odvolati). Z lidských hub (dle
povésti). Jg. Lže, až se mu od huby práší
(kouří). Kouří se mu z huby (lže). D. Má hubu
jako meč, jako trdlici, z dobrého řemene,
jako slabikář. Vz Tlachal. Lb., Jg., Č. Jde
mu h. jako trakař, jako na kolečku. Č., Sk.
Huba mu jako trakař drčí. Puch. Nevidí si
do huby (nezpůsobně mluví, nemravně, ne-
stydatě). Jg., Č. Vz Nečistý. Hubu zapni,
očí napni. Č. V hubu svou se bije (lže). Č.
Hubu si o někoho utírati. Vz Šatlava, Hana.
Č. Hubě nikdy nevěř. Č. Smrdí mu z huby
i ze srdce (lže; 2. mluví nepočestně. Jg. ).
Š. a Ž. Ještě nikdo přes mou hubu neupadl
(mou hubou škody nevzal; nejsem pomlouvač).
Vz Odmlouvání, Pomlouvač. Č. Zlatá hubo!
aby od něho slova kupoval. (Málomluvný).
Nevidí si pro nos do huby (= tlachal).
Č. Na hubu mnohého dosť (řeči), ale skutek
utek. Č. Nedá hubě zaháleti. Nedarmo hubě
jísti dávám, nech mluví, co já chci. Č. Dal
hubě úpravu (dobře mu jede). Č. Hubu si
brousí (vz Pomlouvač); Ten by musil mnoho
nakoupiti nití, jenž by chtěl lidem huby
zašiti (vz Pomluva); Líná h. holé neštěstí.
Lb. H. u koně buď volna, u člověka pravdiva,
u psa lapna. Pk. Nedělej z huby holenku
(neslibuj, když neplníš). Č. Myslíš, že má h.
holenka? (když se o čí pravdomluvnosti po-
chybuje. ). Č. Šermuje hubou (= hubou udaten.
Vz Tlachal). Č. Mlčí, jakoby mu pavouk hubu
zapředl. Č. Zakroutiti někomu hubu (učiniti,
aby mlčel). Hubu si zacloniti (ein Blatt vor
den Mund nehmen). Šm. Nedám si dlaň na
hubu. Jde mu od huby. Hubu roztahovati
(hubovati, poroučeti). Rk. Jest v lidských
hubách (zle se o něm mluví). Nedej se do
hub lidských. Us. — H. u zvířat. Z řvúcej
huby. Rkk. — Celou hubou, na celou hubu
= plným hrdlem, aus vollem Halse. Celou
hubou mluviti, velebiti, Jg., něco říci, pově-
děti. Us. Celou hubou = nejvýše, im höchsten
Grade. Celou hubou pán. Jg. Křesťan, přítel,
pobožný — hubou (= na oko, Maul-. ). D. — Huba, hubička = políbení. V. Hubička ští-
paná. Rk. Někomu h-čku dáti, ukrásti. Dali
si po h-čce. H-čku někomu poslati, slíbiti,
odepříti. Dala bych ti hubičku na obě strany.
Er. P. 232. Hubička nedělá Kubíčka, Lb. —
H. mořská = chobot. H., boka, kultuk (menší
záliv se širokým vchodem), zátoka. Bucht.
Š. a Ž. — H. řeky, Mündung = ústí; h. děla,
lampy (otvor); konvice (pysk, Schneppe),
u hrnce, u kalamáře. Jg. — H., rozštípenina
brku, die Federspalte. V. Vz Nožičky. —
H. vlčí, v bot. = hledík. — H., ovčí hubičky
(jablka, hrušky). Šp. — Huba, y, m. = hubál,
hubáč, e, kdo velikou hubu má, tlamatý, hu-
batý, ein Grossmaul. Jg. — O hubě vz více
v S. N. III. str. 949.