Hlava
Hlava. V MV. nepravá glossa. Pa Cf Mkl. Etym. 70., Slov. zdrav. H. zadní, der Hinterkopf, Šp.; h. kančí, telecí, vepřová, ho- vězí, studeHá, rosolovaná atd. Hnsg.; brouků, Kk. Br. 1., motýlů, Kk. Mot. 2., slučí. Nz. lk. H. Medusina. Vz Schd. II. 540. Vyba- vování hlavy (při porodu), navrtání hlavy, oddělení hlavy od trupu. Vz Křž. Por. 50., 572., 605., 606., 623. Dejte na hlavu (klo- bouk atd.); někoho za hlavu vzíti (mu vy- drbati, den K. waschen); popadnouti někoho za hlavu; šetřím si toho jako oka v hlavě; Šel s holou hlavou. Us. Dch. Vozíme krom vaši poctivé hlavy hnůj (omluva). Mor. Brt. Běžel, jakoby mu hlavu zapálil. Vlč. Sázel mi jich hlava nehlava nepočitaných. Kos. Jemu je h. nehlava (bije do všeho). Us. Strčil by na něho psí hlavu (nepřeje mu). Us. Bkř. Má hlavu jako nejsvétější kropáč (rozcuchanou). Us. Bda. Tomu hoří h. (má rezavé vlasy). Us. Gth. Je jednou hlavou na desíti posvíceních (rozdělal si mnoho prací). Us. Kdybys se na hlavu stavěl, ne- učiním toho. Us. J. Tš. H. mi šla kolem. Us. Sd. Samým divením šla mu h. kolem. Šml. I. 100. Umí to z hlavy (z paměti). Us. Brt. v Mtc. 1878. 33. Nosí hlavu vzhůru (nebojí se). Čce. Tkč. Z h. a o hrdlo ně- koho souditi. Vz Zř. zem. Jir. 451., 691. Hlava se mi točí, srdce mi bol úží. Sl. ps. 177. Z toho h. bolí. Sš. P. 101. Jak nic v hlavě nezachováš, darmo kazíš oči. Mor. Tč. Chudobný je řečný jazyk, když je sprostá hlava. Tč. Nepyšní se v pěkných šatech, jak nic nemáš v hlavě. Tč. Jazyk múdrý, hlúpá h. potupení jen dostává. Tč. Ze sprosté hlavy nemá jazyk slávy. Tč. Vojna se vede mnohými rukami, ale ne mnohými hlavami. Lpř. exc. Neví starostí, kde mu h. stojí. Us. Hlavu si proto ne- strhnu, mámť jen jednu. U Žamb. Dbv. Říkávala, že si tatínek vzal pro ni mnoho pod hlavu (do rakve, že má mnoho na svě- domí). U Dobruš. Vk. Neví, jak hlavu nést. Vz Opilý. Sn. Vítězové šlapali nohama na hlavu přemožencovu. Sš. I. 148. Nemá, kam by hlavu položil, sklonil. Us. Hnšk. Je tam h. na hlavě (mnoho lidí). Tbz. Nechte na hlavě (nesmekejte; buďte z ticha; nepochle- bujte). Nosí hlavu jako panský kůň (vy- soko). Šml. Nesúce Hlavy jako lané (vy- soko). Mt. v. 231. Některým hlavy sečiechu. Výb. II. 11. Sekty rozličné nás tlačí a hlavy pozdvihnouti nám nedají. Čr. Štěstí hlavou dolů jej obrátilo. Bart. Krev jeho bude na hlavu jeho a my budem nevinni. BO. Mám já takú paničku, čo má v sebe paličku, na vrch hlavě krastičku a červenú sukničku (makovice. Vz Hlávka). Hádanka. Dbš. Sl. pov. I. 556. Jedno běží, druhé leží, třetí se na to dívá a nad tím hlavou kývá (voda tekoucí, kamení, vrba u vody); Jedno praví: Běžme! Druhé praví: Ležme! A třetí: Ký- vejme hlavama! (Voda, kamení, rákos). Mor. Brt. Tak se vynášej, abys hlavy o strop neurazil. Lpř. Kde h. sťata, tam pro vlasy nepláči; H. bez rozumu jest pivní kotel; Nepřítel rád by hlavu sťal, ale Bůh ani vlasu nedá; Od mnoha mluvení (od zlých spolku) hlava bolívá; Od mlčení (od žertu) hlava nebolívá; Za zlá slova slítne i h. Bž exc. Cf. Lebeň, Palica, Kotrba (stran pře- vzdívek). — H. = život. Hlavu na to dám. Dch. Všichni mistři bez hlav budú (zabiti). GR. Za česť a slávu hotov buď dáti i hlavu. Bž. exc. — H. = sídlo smyslů atd. Vtipná hlava. Us. Správce hlavě utéci nedal (nebyl hloupý). Ehr. 85. Postaviti si svou hlavu (o tvrdohlavci). Tato změna počala mi dělať velikou hlavu (starosti). Sá. Není to s jeho hlavou v pořádku; Leze mu to do hlavy; Mám toho plnou hlavu. Dch. Svú vlastní hłavú to vykonáł = vlastním rozmyslem. Brt. D. 214. Každý po své hlavé dělá. Abr. z. G. 2. 263. Ona to musí míť po své hlavé. Us. Míti z něčeho horkou hlavu; Napravil mu hlavu. Šml. Nový panovník byl hlava vtipná a probudilá. Šmb. S. II. 163. Všecko v kajkl obracejí, co po jejich hlavě nejde. Reš. Tyto prvé (knihy) sám klada z své hlavy. Št. Kn š. 1. I z mladé hlavy soud pravý; Nerozmluvě s hlavou nechvátej ru- kama. Bž., Hkš. Kde ocas soudí, tam hlava bloudí; Zle nohám pod nemoudrou hlavou. Lpř. Jazyk hlavě nepřítel. — H. = náčel- ník atd. Bieše h. nad nimi. Bj. Judas buď b. nad vámi; I ustavil jest Koboam mezi nimi hlavu. BO. Po sobě ostaviti hlavu svej dědině na opravu. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. — H. = věc hlavě podobná. H. = píst u kola. Vz Píst, Hlaveň. Psčk., Brnt. Oslí h. = trám, spojující dolení stěžeň s hořejším. Np. I. 127. H. šroubová, horní, vz Horní, šíny, koleje, Us. Pdl., kobylí (v archit., das Ochsenhorn, der Schwanenhals, Ross- kamm), Nz., h. (konec) vrstvy, der Schich- tenkopf; h. oznice, der Pleuelkopf, Sl. les., h. řepy, der Rübenkopf, Šp.; h. == nízká réva, KP. V. 153.; h. účtu, Skř.: h. sviňská, röm. Schlachtordnung, Čsk.,h. příčná u par- ního stroje. Zpr. arch. VIII. 46. H. = přední čásť proudu vojska; ztracená n. jalová h. (v lijectví), verlorener Kopf; hlava = pilíř ochranný u mostu (přední, zadní); h. jehly (piloty). NA. III. 78., 123., IV. 229. H. klou- bová. Šv. 12. H. podešvice (líčka či tváře, nos, náčelek a rypák). Vz Podešvice. Matj. 51. II. svalu, Tš. Laok. 54., lisu, šroubu. ZČ. 1. 283., 295. Jak se ková h. hřebíku, šroubu, nýtu? Vz Včř. Z. II. 17. H. pše- nice ě= klas. Zk. 433. H. (jádro) vlasatice. Vz Stč. Zem. 247. II. ve strojnictví: h. na- 386* páječky, Speis-, křížová či příčná, Kreuz-, Quer-, uzavřená, geschlossener K. Šmr. 58., 94., 95. — H. dračí, dracocephalum molda- viacum, rostl. Dlj. 40. — H. = vrchol u Mi- rošova, lesnatá hora u Zbirova. Krč. — H., sam. u Hořovic. — H, y, m., os. jm. Tk., Tf. Odp. 153. -- H. J. Jiří, kněz, 1743. — H. Bart., 1750. — H. Adam, farář, 1718. Vz Jg. H. 1. 2. vyd. 562., Jír. Ruk. I. 246. — H. Mat. Blk. Kfsk. 1164. — H. Jarosl, dr. a prof. české university.