Hlava
Hlava. Bolení hlavy, cephalalgia, cepha- laea (hostcové, rheumatica, z nedokrevnosti, anaemica, z překrvení, hyperaemica, ze sla- bosti čivové, neurasthenica). Ktt. exc. Za- kládati něco na své hlavě (činiti něco podle svého rozumu). Us. Rgl. Není h. dole (posud není zle). Us. Fč. O bolení hlavy cf. Mách. 48., 53., 65. Po hlavě choditi (nesmyslně jednati). Bart. 225. Nech na hlavě (netlachej) A. Krmela. Hlavou po někom házeti = ne- dbati ho Fabrit. kázání. Kdo má velikou hlavu, jest rozumu dobrého; s malú hlavú jest zlobivý a závistivý. Vz Výb. I. 960. — Na hlavu = zcela. Kostel byl na hlavuspuštěný. Blahov. = H. závorky v zámku= čásť závorky ze zámku vyčnívající, derRiegelknopf, čásť její slabší v zámku ukrytáslove peň, Riegelstift. Vz Včř Z. I. 53. — H. vřetenní. Rgl. — H. = vražda; mrtvola; soudní pře; pokuta. Cf. Pal. Rdh. II. 225, 222. Žaloba o hlavu. Vz Výb. I. 981. Smlouvy o hlavu v 16. stol. Vz Wtr. Obr. II. 791. — H. = čásť dud. Vz Dudy (dod.). — H. Adam Ign. Cr. Mus. 1891. 103. — H. Bart Aug., tarář †1754 ; H. Jan Jiří, kapl. v 18. stol. Vz Mus. 1891. 308.