Sůl
Sůl, genit. soli, f. S., solt, latinsky sal, řecky alt;, skr. sara, německy das Salz. Schl., Mkl. L. 70., 313. Sůl = nerost ve vodě rozpustitelný, na jazyku chuť zname- nitou vzbuzující, ve kterémž smyslu i cukr sem náleží. Z jiného ohledu soli (v lučbě) slovou polučeniny potrojné zakončením -an (lat. -as) znamenané jako: síran. Jg. Sůl kamenná neb kuchyňská objevuje se buď v krystalech n. v nepravidelných útesech, buď smíšená s jinými látkami n. ve vodách rozpuštěná. S. kamenná skládá se ze dvou prvků: sodíku (prvku kovového) a chloru (prvku plynného). Dobývá se lámáním, vo- dou se vyluhuje, vypařuje, teplem sluneč- ním odpařuje. Vz Bř. 114. Sůl hořká skládá se z kyseliny sirkové, kysličníku horečna- tého a vody (kysličník horečnatý z kyslíku a hořčíku). Vz Bř. 122. S. glauberova obsa- huje kysličník sodnatý s kyselinou sirkovou. Bř. 123., 241. Soli slovou sloučeniny zásad s kyselinami a jsou nerosty vidu nekovo- vého, malé tvrdosti a hutnosti. S. kamenná, salmiak, kamenec, ledek sodnatý n. chilský, ledek draslový n. sanytr, hořká sůl, soda n. salajka, sůl glauberova, borax n. bledna, skalice (zelená, modrá, bílá). Bř. S. Sylviova, sylvín. Bř. 117. Sůl haloidná, halová, krevní, kyselá, louhová (draslo, potaš), mořská, nor- malní, obojná, podvojná, potrojná; soli chro- movité, manganité, mědnaté, nikelnaté, pla- tinaté, rtutnaté, železité, železnaté. Nz. S. kuchyňská n. obecná je buď kamenná (V.) n. kopaná aneb jezerní aneb pramenná aneb vařená. Jg. Pevné soli (které od vody od- loučiti lze), tekuté (které od vody odlou- čiti nelze), rozplývající (které na povětří se rozplývají), jednoduché (jako louhové) kyseliny, složené (ze 2 jiných povstalé). Jg. S. alembrothská, ammonatá, ammoniaková, cínatá, cíničitá, cínová, červená krevní, čpav- ková, dešťovková, draselnatá, dřevooctová, fosforečná, hlinitá, hombergova (bolekrotici), chebská, indská (Rstp. 1713.), karlovarská, kyslíkatá, Sauerstoffs., lesní, mikrokosmická, mindererova, mineralní, močová, morellová, neutralní n. obojetná, octová, olovná, per- lová, pevná, pinková, podvojná, popelná, postříbřovací, potašová, povarná, pozlaco- vací, pro dobytek, rostlinná, samosádečná, See-, sírná, Sulphos., solenčáková, Sumpf-, šťavelová, štelečná, štovíková, tartarová, třas- kavá, trpká, v bečkách, v hrudkách, vřídelní karlovarská, zaječická (Bitters.), z jeleního rohu, zásaditá, basisches Salz, železná, žíra- vin, žížalová, žlutá, krevní. Vz Nz. Šp., Kh. Cf. gfk. 801., S. N., Schd. II. 34., 38., 117., KP. III. 150.-173., IV. 180., 181., 202., 305., 404., 409., 454., Krč. 57., 58., 203.. 588., 907. Soli amoniové, barnaté, ci- nleite, dasičité, drasličité, hliníkové, hořeč- naté, manganaté, mědičnaté, rtutičnaté, sod- naté, strontičité, sodičité, zinčité, Jg., ammo- naté, Ammoniumoxyds., barytové, Baryt-, be- ryllité, Berylliumoxyd-, cernaté, Ceroxydul-, draselnaté, Kali-, draselaté, Kaliumoxyd-, hlinité (aluminité), Alumiumoxyd-, chromíté, Chromoxyd-, kademnaté, Kadmiumoxyd-, kyslíkové, Sauerstoff-, lithnaté n. lithinové, Lithiumoxyd-, magnesie, Talkerden-, olov- naté, Bleioxyd-. Nz. S. balvanová (vz Bal- van), šibíková (v Polsku, druh soli kamenné s malým podílem jílu, bílá n. neobyčejně zelenavě šedá; má nejméně přísad), třaskací (kamenná, velkozrná, čistá, bílá; ve vodě se rozpouští a silně třeští), skalní, zelená (jest jen v dole při kahanci poněkud ze- lená, na dni pak šedá; S. zelená jest ve Věličce nejvýše, pod ní jest s. špicová a pod touto šibová, spizová, spížová (tmavo- šedá, nečistá, promíchaná pískem, jílem, uhlím), orlová. Vys. S. vyvětralá, vyčichlá, vypáchlá, stuchlá, otupělá. Sš. Mt. 73. Lo- žiska soli, Na., štipec, špetka, bečka, lízání, kruh soli; daň ze soli; mísa, řešátko na sul. Šp. Prostice, špíšek soli. Jg. Solí něco posypati (soliti); s. krušcovatí, zrnovatí. D. S. na jazyku číti. Mus. S. zmařiti, zkaziti, porušiti. Br. Roztok soli hlinité, Thonerde- salzlösung. Jak tam ani bečku soli nevylíže (nebude tam dlouho). Us. Mužskému na koně a ženě do hrobu pomůže s. U Žamb. Má to na prodej jako s. (rád by to prodal). U Žamb. Kf. Rohlík kmínem a solí posypaný. Dch. Že Filippovi prodala ten kuoň za l1/2 kopy soli špickuov. NB. Tč. 146. Soli, maměnko, soli, nevěsta venku stojí; V té Vavřinče cesta posepaná soló, vonijó tam chlapce samó devandoló; Dybych já věděla, kdo mě s milým lóci, nasypala bych mu soli plné oči. Sš. P. 463., 562., 783. (Tč.) Ó pane Bože! by (kdyby) to tvé slovo plněno bylo, co by bylo kněží jako zlé soli vykydáno! Zblázněná sól k ničemuž se nehodí, jedné aby byla vyvržena ven a od svini utlačena; Dobrá jest suol, a (= ale) zmisá-li suol, čím sě ozdobí? ani v zemi, ani v sráč užitečna jest, ale ven bude vyvržena; S. od hnisu a od červóv zachovává a chutna činí a obecně každé krmi se hodí. Hus I. 183. Posolíť jich kněžie solí. BO. I stará kráva (koza) ráda líže sůl (smilní). Tč. Sůl na chléb a chléb na stůl se dává. Nečije soli na jazyku. Vz Hloupý. Lb. Mokne-li s. aneb kameni, bude pršeti. Kda. Nevěř hned na kvap každému, lečbys prve s ním prostici soli strávil. V. Ztratil se jako s. ve vodě (vz Zmizení); Kdo dobře zažívá, netřeba mu soli (hladovému); Sůl a cukr rozeznati neumí (vz Hloupý); Zmařená sůl téměř (vz Zhýralý); Jest toho potřeba jako soli; Sůl na chléb a ne chléb na sůl se dává (po- čínej si vtipkuje a žertuje střídmě). Č. Nech tak milá brachu, všeť solí navře. Ani chleba, ani soli. Jest mu mil co sůl v očích. Tenť mi jest co sůl v očích. To jest mi s. v očích. Us. Vrů. S. je v očích nepřátelům, kdo poctivě žije. Na Ostravě. Té. Rád o něm slyší, co by s. v oči sypal. Bylotě to vděk, jakoby mu sůl v oči sypal. Jakoby mu v oči soli nasypal. Jg. Vz Oko, Koza. Vz také více v S. N. — S. = vtip, rozum, das Salz, der Witz, die Vernunft. S. před sebou vždycky stavěj. Mus. Řeč vaše budiž ozdobná solí. Marek. Attická s. To rozuměti jest se zrnem soli (cum grano salis). Jg.