Ryk
Ryk, u, m., řvání dobytka a šelem, strsl. ryk-b, příp. b. Mkl. B. 22. Das Gebrülle, Brüllen. V MV. nepravá glossa. Pta. Ty mi musíš pas uviť z volového ryku. Sš. P. 703. R. selem lesních. — R., křik, jek, zvuk, der Lärm, das Getümmel. R. hlučný. Troj. R. lidu běžícího. Zlob. Byl r. v lidu. ZN. Poče se róznice a r. se roznímáše; Zlostný r. BO. Dal se do ryku (do pláce). Us. Tč. R. vá- lečný. Dch.