Skořice
Skořice, e, f., od skora, kůra hnědá sko- řičníku, která se loupá, suší a jako koření prodává, der Zimmet, die Zimmetrinde. V., Kom. Na Opav. škořica, Klš., na Slov. ško- rica, na Mor. schořica. Mřk. Příp. -ice. Mkl. B. 805. S. bílá jest s jiného stromu indijského, jest ostré, palčivé chuti. Jg. S. anglickán. francouzská, ceylonská, černá, čínská n. indijská, dřevová, hnědá n. hol- landská, hořká, javská, kassiová, lusková, malabarská, pravá n. orientská. západoin- dijská. Kh. Vz Kk. 154., 155., Rostl. 1301. a násl. S. jest dřevo nízké, ale divné vuoně a moci. Hus III. 54. S-ci ve hmoždíři roz- tlouci, roztlučenou s cukrem smíchati a tím vdolky, koláče posypati n. rejžovou atd. kaši. Us. Jako s. a balšan vonějící vóní jsem dala. (Ekk. 24. 20.). BO. — S., ves u Rokycan. Vz S. N.