Spála
Spála (zastr. vzpála), y, f., nekrátí prý á v a v instrum sg. atd. (Cf. Blána), ale toto mínění jest chybné, vz A (I. 6. b. ř. 19. sB.). — Š., upal, der Brand, das Bren- nen. Od sluneční s-ly. St. skl., Výb. I. 1138. 8. — S., zapálení, nemoc, die Entzündung. Us. — a) S., epidemická nemoc jevící se kožní osutinou, scarlatina, der Scbarlach. Vz S. N. S. krvotočná, hladká, puchýřitá, stra- katá, horečná. Lk. — b) S., die Masern, morbilli, osypky, —c) S., der Friesel, pur- pura, jáhliny. Dítě má s-lu. Zlob. — d) S., die Röthein, papulae. V. — S., serpedo, serpigo, herpes serpens, die fressenden Flechten. — S., zánet, sněť rostlin, der Sonnenbrand. Šk. S. lupení, der Laub- rausch. Šk. Vz S. N. - S., černá skvrna na břiše jelena v čas říjení, der Brand, Brunstbrand; žlutohnědá skvrna, na černých mysliveckých psech. Šp. — S., y, m., osob. jm. Šd.