Flek
Flek, u, flíček, čku, m., z něm. Fleck. F. = v obec. mluvě čásť něčeho celého. a) Utržený n. uříznutý kus kůže, plátna atd., capart, láta, záplata, příštipek. V. Švec flíčky přišívá. D. — b) Kusy drobů n. masa u řez- níka fleky slovou. — Flíčky do polívky, fleky maštěné (částky nařezané z tenkého vyváleného těsta). — F. = malá, nepravi- delná plocha n. místo jiné barvy, a) vůbec. Kůň bílý, s hnědými fleky. Modré fleky na kůži. Píha na těle, lišej atd. — b) Vadné plosky, jiné n. změněné barvy, pruha, vráska, mrzkost', vada, nečistota, skvrna, zprznění, poskvrna, kaz, umazání, maz, der Flecken, das Mahl. Fleků nadělati (ušišmati, poskvr- niti). Plný fleků (skvrn). V. Bez vady a fleků. V. F. od oleje, od inkoustu. D. — F. = hlahol od udeření něčím ploskatým, ohebným. Ros. — Jg.