HodnýHodný; hoden, dna, dno; komp.
hodnější;
hodně,
hodněji. — H. = hodící se, pří
hodný, příslušný, způsobný, tauglich, fähig, geschickt, passlich. Jg.
Hodným povětřím plaviti. Troj. Rada ne
hodná. Ráj. Papír ne
hodný. V. — k čemu. K vojenské službě. Er. K učení ne
hodný. V. Ke všelikému skutku dobrému ne
hodní. Br. Hovado k oběti
hodné. Br. Člověku k službě
hodnému. 1494. Kteříž by k tomu
hodni (způsobilí) byli. Arch. I. 56. K boji
hodný. L. Voda k pití ne
hodná. Har. H. k úřadu. Zříz. zem.
Hodný věk k vdáni. Troj. — čemu, komu. Jest vám to
hodné (pro- spěšné), abych šel. Živ. Jež. Úředník
hodný zemi. Arch. I. G7. Větší muku trpěti bude
hodnu svým hřiechóm na duši. Št. kn. šest. 101. Košile
hodna císařovu životu. Příkl. z kron. Ms. Nad orání nic dobrému člověku
hodnějšího. V. — na koho, nač, jak. Vidí se mi věc ne
hodná na muže moudré. Plk. H. jsi mi, ale len na oko. Mt. S. Děvčátka
hodny (=
hodná) na pohled. Er. P. 191. Dvaja starší boli na oko
hodní šuhaji. Pov. 75. Kdo by se nám na ten úřad
hodný býti zdál. Pr. — v čem. Bych v tom byla
hodna. Alx. — čím.
Hodnější rozumem, věrú, spra- vedlností. Vš. 13. — H. = drahý, kdo za něco stojí, werth. V. Sluší
hodné za podobné. Lom., Č. Zač statek hoden jest (stojí). Zlob. — čeho. Není těch peněz
hodno (nestojí za ně). Us. — H. = zasluhující něco, werth, würdig. V. Dobrodiní prokazovati ne
hodnému. V. Za
hodného souditi. D. — čeho: cti, chvály, poctivosti, podivení, milování, dlouhého života, politování, milosrdenství, hanění, pohanění, památky, V., podívání, vidění, spatření, ne- návisti, Kom., vážnosti, paměti, trestu, D., dvojí cti
hodný (titul kaplanův a farářův. Vz Titul), Jg., víry, pozoru. Hoden služebník pokrmu svého. č. Hoden jest dělník pokrmu svého. Chč. 380. Přítel zkoušený a meč broušený v potřebách každý jest peněz
hodný. Prov. Hoden dělník záplaty (platu) své.
Hodna poklička toho hrnečka. Kdo není málem spokojen, ten není mnoha hoden. Jg. Hoden trámu i konopi (šibenice). Pk. Hoden krá- levstvie. Arch. I. 67. — Alx. 1098.; Št. kn. šest. 42.; Št. N. 152. — aby.
Hodný, aby ho všichni chválili. D. Není hoden, aby byl ctěn. V. Hoden, aby visel. D. Není hoden, aby ho zem nosila. Jg. Není hoden, aby mu střevíce zul, vody podal. V., Č. — s inft. Nebo
hodni byli trestáni býti. Br.
Hodno mu věřiti. Aqu. Na nějž plíti
hodno. V. Jenž by nebyli
hodni sviní pásti. Chč. 374. — H. = náležitý, gehörig, wichtig, triftig, hinlänglich. Pakli by póvod se svými spravedlnostmi na hotově býti ne- mohl a
hodné příčiny předložil. Kol. 13. Dobré zboží. Kol. 6. Sedlákům... ve dsky vkládati se nemá leč z příčiny velmi
hodné. Kn. T ov. 67. Žádný poručník v cizí při bez určení nezdá se
hodný býti. Pr. Někoho
hodně vymluviti. Pr. Ale že z mnohých a
hodných příčin taková práva jsou se napraviti nemohla. Pr. Nepostaví-li se k svědomí bez
hodné příčiny. Er. Daje šesti nedělím bez
hodných příčin projíti. Er. V
hodný, slušný čas. D. Začež
hodnou mzdu vzal. Har. Ne
hodný konec vzal. Plk. — H. = veliký, notný, valný, gross, derb, dicht, fein, bündig. Jg. H. mráz, výprask, poleno, kůň, výška, kus (chleba). Jg.
Hodnou chvíli tu pobyl, poseděl. D., Sych. H. kořisť, znalec, piják, důtka; urazil h. kus cesty. Nt. — H. = znamenitý, vzácný, vážný, schät- zenswerth, brav, achtbar, tüchtig, würdig, wacker. Jg. H. člověk, hosť, D., poctivosť. Troj. Na místo
hodný muž. D. Ne
hodná smrť. Plk.
Hodného si vážiti. V. Za nej
hodnějšího někoho držeti (míti). V. — H. = slavný. H. den, dies festus. Ev.