1. Hodný1.
Hodný = hodící se atd. Sv. Filipp še- stého dne před svú smrtí chvíle
hodné sezval sbor žákovstva svého. Výb. II. 5. — k čemu. Vš. 13. Hovada k bití
hodná. 1632. Wtr. Vyprav (posla) k tomu h-ho. Arch. IV. 5. Provede-li to svědomiem ku právu
hodným; Pravím, žes tak hoden k šibenici jako já. NB. Tč. 8., 235. Vzala rúcho, kteréž bylo
hodné k smutku. BO. Ovoce k jídlu ne
hodné; Vás položím
hodny k smíchu. Hus III. 31., 140. — čemu. Nenieť všemu lidu
hodno, byť ua kříži dlúho pnělo umřelé tělo. Výb. II. 34. Nám jest to
hodno, že on . . . chtěl trpěti. St. Kn. ř. 20. Muku budú trpěti
hodnú svým hříehóm. Št. — do koho. To je do něho h-né. U Solnice. — nač. Věc ta ne
hodna na muže moudrého. Žalan. 129. Košile
hodná na můj život. GR. — v čem. Bych nynie v tora byla
hodna. Alx. M. v. 40. (HP. 91. — H. = za něco stojící. Máš prsten h-ný čtyry kuče. Vaj. Tatra m. 27. — H. = zasluhující něco. — co. Otázal své rady, co (= čeho) by
hodni byli. A řekli: smrti. Kšch. 33. — čeho. Ať jsem ne
hodna svého jména. Němc. Kněz, který lépe pra- cuje, jest
hodnější požitkóv. Hus. I. 476. Néseš mýho doma
hodná. Sš. P. 113. (210.). Je-li věry
hodna. Cti h. NB. Té. 42., 96., 237. Nejsa kněžstvie h.Půh. II. 128. Člověk ve všem když se mění, chvály hoden není. Glč. I. 108. — Šml., Lpř. Sl. I. 67. — s in- finit. Vídeňská kasárna není
hodna státi, nejedna matička musí zaplakati, čes. mor. ps. 257. Nejsou
hodni na zemi nikdež trpeni býti. Bl. Nejsem hoden po té zemi chodiť. Sš. P. 32. Vy jste mladým záčkóm viděti
hodné. Mst. Nejsú sviní
hodni pásti; Učinil se nehoden přijieti Krista. Hus. I. 408., II. 48 Jest mu
hodno věřiti; Nebyl bych h. seděti mezi vámi. NB. Tč. 27., 186. — H. = náležitý. Zdali by se mohl něčemu h-mu sobě naučiti. Št. Kn. š. 76. — H. — dosti veliký, tlustý, tělnatý. Za
hodnou chvíli. Šml. Tys teď h. (tlustý). U Domašína. H. člověk (silný tlustý). U Přer. Blý. Naše holka je
hodnější (silnější, tlustší). U Do- brušky. Vk. Ten hoch je
hodný (tlustý). U Košic. Brnt. Příčina
hodná tomu byla na překážku. Bart. — H. = vážný, dobrý atd. Z míry h. člověk. Dch. Na místě to h. člo- věk. Ten hoch je
hodný. Bude
hodnější (větší), až uroste. Vz Soujmenné jméno slovné. Zlínsky. Brt. H. svědomím něco provésti. NB. Tč. 52. — komu. Chudým je h. (dobrý). U Rych. = H. = hezký, sličný. Mor. Brt. D. 215., Neor., Vck. Nemá
hodnou ženu, ale je s ní šťasten. U Kr. Hrad. Kšť. Ona byla ne
hodná a on taky takový ne
hodný, ale děti měli hezké. U Dobruš. Vk. Od- poledne už byla zase
hodná (dobře vypa- dala). Us. U Dobrušky. Vk. — H. = kdo dobře vypadá. Chvála Bohu, vy jste
hodní. Mor. Brt. D. 215. — H. = zámožný. Ib.