RozlišovaníRozlišovaní, n., rozlieha, die Dissimila- tion. R. záleží v tom, že přídech j předchá- zející souhlásku dokonale přetvořuje tak, že na její místo nastupuje hláska zvuku docela jiného (dissimilatio). Jir., Kz. Proměna, kte- rouž (instr.) dvě stýkající se souhlásky půvo- dem sobě příliš blízké a tím neshodné méně podobnými činíme, slove r. (Bž. 39.). R. sou- hlásek má nestejný úkol: buď přetvořuje ve skupenině souhláskové jednu souhlásku v sa- mohlásku (vz M, N) aneb v jinou souhlásku (r. slabé č. neúplné), nebo se celá skupenina v jiný zvuk mění následující samohláskou (r. silnější č. úplné, směždění). Mnohdy rozlišují se i jednotlivé hlásky mimo sku- pení stojící a to bez příčiny zevní, jenom pudem jakýmsi v nich samých uloženým. Gb. R. liší se od změkčování jen stupněm a je původu staršího, změkčování pak mladšího. Vz Změkčení. Jir. A) R. slabší: Jedna souhláska a to prvá rozlišuje se v následu- jících skupeninách: 1. dt a tt v: st a sť: krad -|- ti — krás -|- ti, met -|- ti — més -|- ti, čit -|- ti — čís -|- ti, mot -|- t — most, vlád -|- t — vlasť, pad -|- t — pasť. Přichází to zvl. v infinit. a ve kmenech substantiv odvozených odtud. — Pozn. Ve složených slovech a tvarech časoslovných přicházejí d a t před t dosti zhusta: odtud, odtrhati, veďte, mette.— 2. Dl a tl v: sl, ale jen v někteRých odvo- dech: houd -|- le — hous -|- le, jad -|- le — jas -|- le (přehlasováním: jes -|- le), čít -|- lo — čís -|- lo. - 3. CM v sť, šs v s: techť — tesť, vlašský — vlaský, prchť (od koř. prch v prchnouti) — prsť (prach). Vz konec. — B) R. silnější. Následující skupeniny roz- lišují se ve zvuk docela jiný. — 1. Kt a ht v c: pekti — péci, mohti — moci, vrhti — vrci, tekti — téci, tloukti— tlouci; mohť — moc, nokt — noc. — 2. Čs, ds, ts v c: česť, gt. cti m. čsti, ctný m. čstný, knížectví m. knížetství, bohactví m. bohatství, patnáct m. patnádst, řecký, katolický, ptactvo m. řečský, katoličský, ptačstvo, vz konec tohoto článku. — 3. Kj, hj, chj v: č, ž, š: pékja — péča — péče, duchja — duša — duše, , dýchju — dýšu, plakju — plaču, stráhja stráža — stráže. — 4. Dj a tj v: z a c: núdje nouze, hradja hráze, zroditi -- zrodjen— zrozen, chytiti chytjen chy- cen, chtju — chcu — chci, telecí, hovězí. Pozn. V několika málo případech rozlišuje se tv č: kot — kočka, malitký maličký. — 5. Hrdelné hlásky h, ch, k rozlišují se před podnebnými i, í, ě, e (e a ?) v sy- kavky: z, ž, š, c, č. — Pozn. Příčinou toho jest vlastně hláska j, která ve jmenovaných samohláskách skrytě činna jest. a) Před sa- mohláskami i, í, rozlišují se hrdelnice v ohý- bání v: z, š, c, ve tvoření slov v: ž, š, č. V ohýbání: a) v nom. pl. mužských pod- statných a přídavných jmen živé bytosti značících: koželuh — koželuzi, hoch — hoši, sedlák — sedláci, veliký —- velicí, nahý — nazí, hluchý — hluší; ß) v lokale pl. sub- stantiv: v koželuzích, v hoších, v ptácích; y) v imperat. časoslov první třídy v h, k ukončených: peku — péci — pec, pomohu — pomoz, střehu — střez. Vz Rozkazovací. — Pozn. Kdykoli po c, z samohláska i zmizí, tu obecná mluva náhradou za to mění c v č, z v ž: peč, pomož, střež. — Ve tvoření slov: matka — matčin, macecha — macešin, tok — točiti, druh — družina, trh — tržiště. — b) Před samohláskou č rozlišují se hrdelnice a) ve skloňování a odvozování příslovek od přídavných jmen v: z, š, c: ruka — ruce (m. rucě), rok — roce, roucho — rouše, noha — noze, hořký — hořce, tichý — tiše, drahý — draze. — ß) Ve tvoření slov a ve stupňo- vání přídavných jmen v: ž, š, č: slych — slyšeti, křik — křičeti, trh — tržiti, tenký — tenčejši, drahý — drážeji, tuhý — tužeji. — c) Před samohláskou e rozlišují se hrdelnice v: ž, š, č: a) ve vokat. sg. sedlák — sedláče, Vojtěše, Bóže — ß) v časování před kon- covkami: -eš, -e, -eme, -ete a příponou -en: teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekou; mohu, můžeš atd., vleku — vlečen, přemohu — pře- možen; — y) před příponou -ek; pták — ptáček, bůh bůžek, vích — víšek, roh— růžek. — d) Hrdelnice se rozlišují v : ž, š, č před příponami: -ba, -da, -ka, -ko, -ný, -ní, -ník, -ský, -stvo m. strb. -?ba, -?da, -?ka atd.: druh-?ba — družba, služba, vražda, rouš- ko, stružka, pružný, roční, strašný; češ-ský, řeč-ský, vlaš-ský, katolič-ský, ptač-stvo. Místo těchto a podobných píšeme: český, řecký, vlaský, katolický, ptactvo. Kz. Vz ještě strany a) slabého r.: dt, tl, cht, dl, tl, hr, gr, kr, zš, žž, nr; b) strany silného r.: dj, tj, kt, čš, ds, ts, kj, gj (hj), chj, sk, ck, zg (zh). - Vz také ještě S. N. VIII.* 655., Ht. Sr. ml. 149., Bž. 39. a strany r. souhlásek na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878.
