Hold
Hold, u, m., z něm. (die Hulde, Holde), za- slíbení víry a poddanosti pod přísahou pa- novníku zvl. na panování nastupujícímu, též lenní poddanosť. Huldigungseid. K holdu jezditi. Zříz. Těš. Z holdu propustiti. Zlob. Má na nich holdu žádati a slibu. Kn. Tov. k. 24. — H., pocta, poddávání se, die Unter- würfigkeit, Verehrung, Huldigung. A ne aby hledal rozkoší a holdu. Br. Hold komu uči- niti, vzdáti, oddati, skládati. Rk. — H., die Unterhänigkeit, poddanost. Přisaháme JMti pravé a dědičné člověčenství a hold. Kn. Tov. kap. 24. — H. = daň, poplatek do- brovolný n. nucený a chození po něm (že- brání). Frohnabgabc. Holdem jíti (žebrotou). Mají-li klášter vystavěti, tedy na to jdou holdem. Štelc. Že drželi jsú hold, mé vinné desátky. Půh. 1480. — H. zvl. plat ve válce nepříteli dávaný. Brandschatzung. Aby žád- nými holdy a daněmi jako jiní obtěžováni nebyli. Br. H. na někom vzíti. Mus.