M
Praslovanské m. Vz Gb. H. ml. I. 310. — Původní m. Vz ib. 303. — M se psávalo: I. m: welmi; 2. mm: mmnohem. Ib. 442. Měkké m označováno někdy m: me= mě. Ib. 442. — M mení se a) v n, ň: nedvěd m. medvěd (Panfyllie, Háj. Herb. 17. b.); b) ve v: skrovný v. skromný; c) v b a to mn v bn: písebný. Ib. 442. Na Mor. mění se v: n, v, b: sedn, osnáct, Brt. D. II. 5., veznu u Kojet., ib. 47., snějo se, u Olom., Prostěj., ib. 70., u Tišn. před k a t: v zánko, putkál sen ti, ib. 186., brablenec = mravenec, u Tišn. a Bystř., ib. 186., 73., veno, venes (vemu), senke (sem), u Kruml., ib. 209., v Kunšt. před ne- retnými souhl.: kan deš? Ib. 234. O změně na Zlín. a Kroměř. cf. Brt. D. I. 13., 16., II. 17. M v chromečském podřečí na Mor. vz v List. fil. 1894. 93. V již. Čech. mění se v: n, b, v, f, h. Vz Dšk. Jihč. 1. 23. nn. V Gemersku na Slov. mění se místy v n: ba- ranon, maslon. Phľd. 1893. 561. M místo n bývá na konci slov: tejžděm. V Dolním Daco Lôme. Phľd. 1893. 241. Dle Pastr. L. 142. mění se na Slov. m na konci slabik a slov místy v n (nosové): kýn (kým), dán (dám). Vz tam více. — Slabikotvorné m: sedm, osm (v strč. jednoslabičné), Liemburk, Rožmberk. Gb. H. ml. I. 301. Hazmburk, Wartmberk. V. Kal. 373., 177. Toto m mění se v il (yl), ir (yr). Cf. Gb. H. ml. I. 292. — M se pn- souvá v dial. -um m. -ú a to v 3. pl.: radu- jum se, vz Brt. D. I. 83. a j.; čmert, čmárati m. čert, čárati. Gb. li. ml. I. 445. V již. Čech. Cf. Dšk. Jihč. I. 23.-24. — M se odsouvá: sednáct, osnáct m. sedmnáct, o'smnáct; kafr lat. camphora atd. Gb. H. ml. I. 445. Norberk m. Normberk. V. Kal. 106. V již. Cech. Vz Dšk. Jihč. I. 23.-24. — O m cf. Dšk. Jihč. I. 21.