Máti
Máti, mátě, máť. Lit. mot?, strněm. mou ter. Mkl. aL. 106., Mkl. Etym. 184. M. be- Ruht auf mat? aus mater. 1b. 25. Vzorec vz v Bž. 102. Máti. Hr. ruk. 5., Žvt. otc. 49 b. Mátě. Alxlv'. v. 56. (HP. 91.), Hr. ruk. 147 , 157.. 159., Pč. 34., Kam Kdo máť moje? Čch Mch. 65. Máti má. Ž. wit. 26. 10.,'50. 7. Stacbu také máti jeho a sestra mateře jeho. Ev. olom. 265. M cizí = macecha. Sš. Z lože mateře mé. Ib. 138. 13. Nad mateří svú. Ib. 130. 2. Prečo ťa radšej mám ako otca, mať? Sl. ps. 220. Jeho ma- fie. BO. Duly by se panny svolati, kerá by mu byla máti. Šš P. 156. Byla sem u máti na vás žalovati; A na máti volalo; Na prahu té stála, s máti se žehnala; Spíše zapomenu na máti. Sš. P. 162., 163., 454 , 467. (Zde Máti nesklonné). Otec, mať mu zomreli. Koll. Zp. I. 9. Mať moja, mať moja za dvoma horama, už ma hlávka bolí, co plačem za vama. Sl. spv. III. 83. A těm jest mátě jeho dala za to sýry. Pč. 4. Všeho národu mátě. 14. stol Mnč. Rozm. 19. Ja- kéž matě takež i dci jejie. BO. Otec neb mátě; Mátě má učiti dietě; Otec a mátě divili sú se; Velí-li otec neb mátě dceři. Hus [. 91., 371., II. 24., 31. a j. Našiel si čert výhovôrku, prečo starú mať zabil, že bolo tma v pekle (o lháři). Zátur. Lakom- ství jest mátě všech zlostí. Troj.